Bradford Cox, hlavní postava amerických Deerhunter, byl vždy jedním z těch kontroverzních a naštvaných chlápků alternativní scény. Rád se obléká do provokativních dívčích oblečků, nebere si servítky s novináři a rozhovory s ním jsou vždy tak trochu hrou na to, jestli si z dotazujících zrovna nedělá legraci. Hlavní hnací emocí pro nahrávky od Cryptograms po poslední Monomanii byl vztek, hlavními pocity Coxovo zmatení a klišovité hledání sebe sama. V roce 2014 ho srazilo auto, utrpěl několik vážných zranění… a našel kýženou vyrovnanost a vnitřní mír.
Právě to Fading Frontier výrazně odlišuje od zbytku jejich diskografie. Cox frustrovaný se stal Coxem smířeným, typická úzkost, návraty k omamné vůni nostalgie a dětinská naštvanost se rozpustily v něco přes půlhodinu dlouhém toku domácí pohody a přátelství. Ano, u Fading Frontier můžete klidně mýt nádobí nebo si prohlížet rodinné album.
Současná buddhistická rovnováha Deerhunter je vykoupena absencí výraznějších hitů. Z devítiskladbové řady výrazněji vybočují jen singly Breaker a Snakeskin, který má zároveň též největší ambice stát se hitem nekomerčních rádií. Návratem k období Cryptograms a staršímu zvuku kapely je song Duplex Planet, časy Halcyon Digest zase připomene úvodní All the Same.
Takové rozložení stavebních základů ale albu v žádném případě neškodí. Sám Cox tvrdí, že už se konečně cítí lépe mezi dospělými a nemá vůbec žádnou potřebu někomu něco... číst dále
Bradford Cox, hlavní postava amerických Deerhunter, byl vždy jedním z těch kontroverzních a naštvaných chlápků alternativní scény. Rád se obléká do provokativních dívčích oblečků, nebere si servítky s novináři a rozhovory s ním jsou vždy tak trochu hrou na to, jestli si z dotazujících zrovna nedělá legraci. Hlavní hnací emocí pro nahrávky od Cryptograms po poslední Monomanii byl vztek, hlavními pocity Coxovo zmatení a klišovité hledání sebe sama. V roce 2014 ho srazilo auto, utrpěl několik vážných zranění… a našel kýženou vyrovnanost a vnitřní mír.
Právě to Fading Frontier výrazně odlišuje od zbytku jejich diskografie. Cox frustrovaný se stal Coxem smířeným, typická úzkost, návraty k omamné vůni nostalgie a dětinská naštvanost se rozpustily v něco přes půlhodinu dlouhém toku domácí pohody a přátelství. Ano, u Fading Frontier můžete klidně mýt nádobí nebo si prohlížet rodinné album.
Současná buddhistická rovnováha Deerhunter je vykoupena absencí výraznějších hitů. Z devítiskladbové řady výrazněji vybočují jen singly Breaker a Snakeskin, který má zároveň též největší ambice stát se hitem nekomerčních rádií. Návratem k období Cryptograms a staršímu zvuku kapely je song Duplex Planet, časy Halcyon Digest zase připomene úvodní All the Same.
Takové rozložení stavebních základů ale albu v žádném případě neškodí. Sám Cox tvrdí, že už se konečně cítí lépe mezi dospělými a nemá vůbec žádnou potřebu někomu něco dokazovat. Boj o místo na slunci na hudební scéně pro Deerhunter už dávno skončil vítězstvím a nabytá jistota i frontmanův emocionální pořádek píší novou kapitolu jeho kapely. Cox o tom všem ostatně zpívá: „I’m living my life, I’m off the grid, I’m out of range.“ Zkrátka se dostal tam, kde chtěl celý život být.
Vše na Fading Frontier je mnohem uhlazenější a zvyknout si na nové Deerhunter zabere tentokrát více poslechů, přesto mi nezbývá než projevit sympatie a mile se pousmát nad dojemným příběhem dalšího (prozatím) napraveného hudebního excentrika. Vnitřní mír je koneckonců pěkná věc a Fading Frontier je toho zářivým důkazem.
Komentáře