Mezi hudebními podzemníky a alternativci normalizačního temna najdeme dodnes skloňované legendy i polozapomenuté obskurnosti. Dvojčlenná skupina Duševní hrob patří spíše do té druhé kategorie, její jméno však přesto úplně nezapadlo. Skrývaly se totiž pod ním dvě osobnosti, které později, především v osmé a deváté dekádě, do dění na domácí rockové scéně významně promlouvaly. Martin Němec, tehdy titulovaný jako Dr. Zawrach a Jan Sahara Hedl aka John Black Sahara za dobu fungování Duševního hrobu (1974-1981) nikdy živě nevystoupili a prezentovali se pouze několika podomácku realizovanými nahrávkami. Ze tří posledních, nazvaných Duševní hrob III, Memento Mori a Za málo peněz, pak v roce 1984 sestavil Mikoláš Chadima kazetu s názvem Greatest Hits 1977/81, po revoluci dvakrát reedovanou vydavatelstvím Black Point.
Prachbídná zvuková kvalita nahrávek pochopitelně odpovídá podmínkám, v jakých vznikaly. Ostatně ambice, s nimiž Němec se Saharou na naše alternativní kolbiště vstupovali, zpočátku nesahaly dál než k mystifikační recesi plné pitvoření, pazvuků a textových absurdit v duchu svých undergroundových vzorů, k nimž navíc přidávali notnou dávku sarkasmu a černého humoru. Ale na Chadimově výběru už také můžeme sledovat zřetelný hudební vývoj. Od neotesaných androšských ostinát Saharovy kytary doprovázených kakofonickým břinkáním, kvílením a skřípáním všelijakých nástrojů a předmětů rozeznívaných Martinem Němcem po řízné rockové... číst dále
Mezi hudebními podzemníky a alternativci normalizačního temna najdeme dodnes skloňované legendy i polozapomenuté obskurnosti. Dvojčlenná skupina Duševní hrob patří spíše do té druhé kategorie, její jméno však přesto úplně nezapadlo. Skrývaly se totiž pod ním dvě osobnosti, které později, především v osmé a deváté dekádě, do dění na domácí rockové scéně významně promlouvaly. Martin Němec, tehdy titulovaný jako Dr. Zawrach a Jan Sahara Hedl aka John Black Sahara za dobu fungování Duševního hrobu (1974-1981) nikdy živě nevystoupili a prezentovali se pouze několika podomácku realizovanými nahrávkami. Ze tří posledních, nazvaných Duševní hrob III, Memento Mori a Za málo peněz, pak v roce 1984 sestavil Mikoláš Chadima kazetu s názvem Greatest Hits 1977/81, po revoluci dvakrát reedovanou vydavatelstvím Black Point.
Prachbídná zvuková kvalita nahrávek pochopitelně odpovídá podmínkám, v jakých vznikaly. Ostatně ambice, s nimiž Němec se Saharou na naše alternativní kolbiště vstupovali, zpočátku nesahaly dál než k mystifikační recesi plné pitvoření, pazvuků a textových absurdit v duchu svých undergroundových vzorů, k nimž navíc přidávali notnou dávku sarkasmu a černého humoru. Ale na Chadimově výběru už také můžeme sledovat zřetelný hudební vývoj. Od neotesaných androšských ostinát Saharovy kytary doprovázených kakofonickým břinkáním, kvílením a skřípáním všelijakých nástrojů a předmětů rozeznívaných Martinem Němcem po řízné rockové riffy s tradiční rytmikou.
V ukázkách z prvních dvou alb má dvojice ještě co dělat aby vůbec udržela tempo souhry, vědomě nastavený model primitivní hudební grotesky ale nevyžaduje žádné instrumentální mistrovství a průzračný zvuk už vůbec ne. Jeho mizerná úroveň začíná vadit až se zástupci posledního alba Za málo peněz, u kterých už tušíme sofistikovanější a serióznější přístup budoucího Precedensu. Mezi těmito písněmi už také najdeme několik, které se ve zralejší podobě později objevily na první studiové nahrávce (Pra)Precedensu Co nám zbejvá (Hlídač, zárodečný fragment Hřbitova chudých psů a koček) a na Saharově sólovém debutu Tajnej svatej (opět Hlídač a Svítící oči).
Byly to především Saharovy texty, které už zkraje povznášely písně Duševního hrobu nad úroveň nezávazného kuchyňského dovádění. Vedle morbidních zkazek o popáleném batoleti (Spálenej fešák) nebo ubitém nočním hlídači (Hlídač) a jedovatých komentářů normalizační reality (Telefon, kostely, cokoliv, Za málo peněz, Pes zločinec) už krystalizuje i jeho charakteristická drsně romantická poetika (Svítící oči). Zde zachycená prenatální fáze Němcovy a Saharovy tvorby má samozřejmě hlavně dokumentární hodnotu, ale dokáže leccos vypovědět i o dobovém ovzduší a místy i brutálně pobaví. Tak trochu guilty pleasure, ale pro Saharovy obdivovatele, k nimž se počítám, povinná.
Komentáře