Ed Sheeran - = (Equals)

Když se z nenápadného Brita stala jedna z největších megastar popové hudby, začalo být jasné, že pro miliónové masy je potřeba připravit i miliónovou hudbu - tedy takovou, která zaujme mainstreamová rádia, obchodní domy a výtahové kabiny. Krása tvorby Eda Sheerana ale spočívá i v tom, že přes prýštící komerčnost si stále dokáže zachovat tvář kluka odvedle, který prostě jen chtěl hrát na kytaru a zpívat. To, že pod pódiem stojí milióny dychtivých fanynek a fanoušků, je jen takový vedlejší důsledek.

Obří úspěch předešlé řadovky "Divide" postavil zpěváka před jeden z asi nejsložitějších momentů každé hudební kariéry - kam dál? Je možné přinést světu ještě něco nového, co předčí vše předešlé? Bude to lidi ještě bavit? Nebo bude lepší zaseknout se ve fázi "fungovalo to před tím, bude to fungovat zase"? Odpovědí na všechny tyto otázky je jedno jediné znaménko z matematiky. Ať už v algebře použijete "plus", "krát" nebo "děleno", vždy bude následovat "rovná se".

Sheeran tak chytře formou matematických rovnic buď přičítal, násobil nebo dělil jednotlivé hudební prvky ze svých předchozích alb a výsledkem je aktuální deska "Equals". Textově stále vypráví obyčejné příběhy obyčejného kluka, hudebně je ale pestrý: občas verše zabalí do electropopové vypalovačky, jinde mu naopak k vyjádření stačí stará dobrá kytara.

Pilotní singly "Bad Habits" a "Shivers" vyprávějí o chtíči a touhách. Zatímco druhá jmenovaná píseň jde skvěle ve šlépějích předchozího megahitu "Shape Of You", ta první zabrousila do dosud neprobádaných vod klubového electropopu. Ed se to snažil vzít zase trochu za jiný konec a naštěstí mu to opět vyšlo. A tanečními beaty se nešetří ani v závěrečné "Be Right Now", která by docela dobře fungovala i jako tklivá balada. "Overpass Graffiti" se zase stočila směrem k osmdesátkovým syntetizátorům.

Ačkoliv by Sheeran dokázal natočit taneční nahrávku s prstem v nose, přece jen jeho síla spočívá i v pomalých a procítěných baladách. Tím, že jsou na desce seřazeny na střídačku s těmi svižnějšími, nedochází tu k pocitům sebemenší nudy a jako celek tím album skvěle odsýpá. Snadno se tak může stát, že po padesátiminutovém chodu budete chtít okamžitý nášup.

Krásná textem i hudbou je dojemná "Visiting Hours", kterou autor věnoval australskému producentovi a příteli Michaelovi Gudinskému, jenž na jaře zemřel. Gudinski stál například i po boku hudební kariéry Kylie Minogue, a proto právě ji můžete zaslechnout v doprovodných vokálech. Ve velmi klidném duchu se nesou i zamilované "First Times" nebo "The Joker And The Queen", které se jistě stanou žhavými kandidáty na první svatební novomanželské tance.

Kromě studiovek s názvy po matematických znaménkách nesmíme zapomenout ani na nepřeberné množství zpěvákových hostovaček a spoluprací. Ostatně několik takových projektů sám představil v očíslovaných kolekcích, jež se kromě plejády slavných hostů vyznačovaly i více americkým zvukem, který balancuje mezi EDM a r'n'b. Jasnými představiteli je trojice "Collide", "2step" a "Stop The Rain".

Po prvním poslechu novinky se možná přistihnete, že sice jednotlivé songy vnímáte, ale nějak to není to, co byste od něj čekali. Takové to: "Hmm, hezký, ale nic moc extra." Mám však pro vás jeden tip, aby celá deska rozkvetla ve své neskonalé kráse. Vezměte rodinu, kamarády, přítele nebo přítelkyni a vyrazte s nimi na nějaký road trip. Lepší soundtrack než "Equals" si k tomu snad v současné době nelze pustit.

Ed Sheeran určitě nenatočil své nejlepší album. Ale jsou situace, kdy jej přijmete s otevřenou náručí a budete se radovat z každé skladby. Vybalancovanost a rovnováha tu smrdí v každém tónu i slabice a vám stejně nakonec nezbyde nic jiného než si tohoto zrzka znovu zamilovat. Teď už jen nastává otázka, zda dojde i na negativní desku zastoupenou znaménkem "minus", nebo rovnou skočíme na nějaké ty odmocniny a integrály.