Editors - Violence

Editors vtrhli na scénu s trojlístkem "The Back Room", "An End Has a Start" a "In This Light And On This Evening" a byli v té chvíli považováni za následníky post-punkové éry temných kapel, jako byla Joy Division nebo stále je Interpol. Jenže to vše šlo lehce stranou, a přestože poslední deska "In Dream" byla povedená, ukázalo se, že kroky rodáků z Birminghamu již vedou jinam. "Violence" to zcela potvrzuje.

S "Violence" se sice neztrácí ta temná aura, kterou kolem sebe kapela vykouzlila (stačí se podívat na názvy jednotlivých písní). Tyto motivy zůstávají součástí textů, zakrytých třpytivým synth-popem se stále skvělým barytonem Toma Smithe. Hravost a daleko větší využití elektroniky dodávají kapele svěžest, vše se zdá hned jasnější, nicméně opadá tím to kouzlo, se kterým Britové před více než deseti lety na scénu vstupovali.

O zvuk se tentokrát staral producent známý pod přezdívkou Blanck Mass. Spolupráce se prý dařila natolik, že by všechen materiál pokryl hned dvě alba. Tom Smith sám řekl, že ho s kapelou oslovili díky jeho poslední desce "World Eater", která je velmi inspirovala. Možnost dostat některé její vlivy do vlastní muziky byla jasným ano. Nejlepší ukázkou toho je singl "Hallelujah (So Low)", kde se právě pojí zvuk z poslední desky "In Dream" s využitím syntezátorů a je z toho jedna z lepších věcí této kolekce.

Někdy je však až moc zřetelná snaha vytvořit něco překvapivého, čímž zaniká autenticita nahrávky a vznikají podivnosti jako třeba ve skladbě "Counting Spooks". New wave s nádechem osmdesátých let a skvělou atmosférou kazí v druhé polovině písně zlom v laciný disco-pop. Něco podobného objevíme i v titulní skladbě, která skončí chvílí ticha, po níž následuje podivné "outro".

Na desce ale najdeme i slušné kousky. "Darkness At The Door" a "Magazine" jsou příjemné hitovky, ve kterých se zcela projevuje ten nový pop-vibe. Dalším příjemným momentem je skladba "No Sound But The Wind". Jemná balada hraná pouze na piano vznikla již před deseti lety a jako singl vyšla pouze v Belgii, našli bychom ji i jako součást soundtracku k jednomu ze "Stmívání". Od té doby však prošla velkými změnami, jak zvukovými, tak textovými. Jsou tu slyšet ti staří Editors z druhé desky a jako jediná balada funguje skvěle.

Editors jsou ve fázi hledání a v současnosti jim chybí identita. "Violence" zachycuje hodně experimentů, doposud nepoužitých postupů a nástrojů. Jenže vše je překombinované, chybí tu lehkost, přirozenost. Styly se mění s každou písní, což narušuje kompaktnost alba. Problém je i u výběru skladeb, na deluxe edici najdeme ještě kousky "The Pulse" a "When We Were Angels", které mohly dostat prostor v základu. Těch výrazných momentů je bohužel tak málo, že po pár posleších zůstane album zapomenuté.