Explosions in the Sky - The Wilderness

Tady jsou veškerá slova zbytečná! Ryze instrumentální kvartet z Texasu je nepoužívá ve své hudbě a ani tato recenze není schopna černě tištěným serifovým písmem na svůdně matném papíru plně vyjádřit hudební krásu. To se musí slyšet!

Po bezmála pětileté pauze od desky Take Care, Take Care, Take Care vybrousili Explosions in the Sky další postrockový diamant. Mezitím si stihli střihnout hudbu k filmům Prince Avalanche, Na život a na smrt či k dramatu Manglehorn a na aktuálním albu je to slyšet. Poprvé na labelu Temporary Residence, opět ale pod dohledem dlouholetého koproducenta Johna Congletona se vrací zase o něco silnější, poučenější, vyváženější, vyklidněnější a přitom dravější, impozantnější a nápaditější.

Úvodní The Wilderness je jedna z mála skladeb, ve které se zaskví lehká koketérie s elektronikou, pak už deska narůstá s každým dalším tónem, s každou další melodií a její změnou, s každou další písní. Epickým začátkem se rozmáchne Logic of a Dream, aby se v půlce jemně propadla do nádherně jednoduché kytarové linky zcela v duchu logiky snu. Stejně účelně zasáhne kytarový riff v singlové Disintegration Anxiety. Abstraktní plochy střídají úderné pasáže, které se ale nikdy nezlomí do absolutního hluku. Deska je monolit, jenž je nutno nahlížet jako celek. Úsporné, ovšem nikoliv laciné instrumentace obepínají a osvětlují hudební světy z překvapivých a netradičních úhlů, aby ukázaly, že kořeny písně jsou nad jakýkoliv formální experiment, byť sebeinvenčnější.

Melodie bez přehnaných hitových ambicí a nároků na pozornost nakonec přivábí svou podmanivou autentičností, technickou zručností a precizností, svými harmoniemi a nástrojovými souhrami v nečekaných momentech. Deska je jak černá díra, jež vás pomalu vtahuje a natahuje čas uvnitř k nekonečnu. Přesto se za miliardu let a přitom jednu vteřinu věčnosti dostanete skrz a ani poté nebudete váhat skočit do ní znovu.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #60.