Už při vydání skvělého debutu "Badlands" bylo jasné, že Ashley Nicolette Frangipane nevstoupila do hudebních vod proto, aby byla další generickou popovou hvězdičkou. Jasně, neměla problém napsat rádiový hit či si pohostinsky zazpívat v odrhovačce "Closer" od The Chainsmokers, ale obě další alba ("hopeless fountain kingdom" a "Manic") ukázala, že je hlavně skvělou a osobitou skladatelkou, která chce svými písněmi něco sdělit. A pokud u toho bude mít komerční úspěch, tak ať. U čtvrté položky její diskografie, novinky "If I Can't Have Love, I Want Power", je naprosto zřejmé, že její umělecká svoboda a sebevyjádření dostoupily vrcholu. Těžko věřit, že by na nahrávce a její prezentaci bylo cokoli jinak, než by chtěla ona sama.
Sedmadvacetiletá zpěvačka své nové desce vtiskla jednotnou koncepci "o radostech a strastech těhotenství a porodu". Obsah se týká i toho, jak může své tělo vnímat zároveň jako sexuální objekt a přitom jako nositele nového života. Během těhotenství (v minulosti mimochodem prodělala několik potratů, takže letošní děťátko je rozhodně vymodlené) nahrála nejen album, ale také natočila živý koncert a stejnojmenný film, které jako placené streamy vydání desky doprovázely.
Jinak si Halsey s obvyklou propagací hlavu moc nedělala či spíše ji cíleně ignorovala. Částečně za tím sice mohl být fakt, že v půlce července porodila a album vyšlo na sklonku prázdnin, poměrně neobvykle jej však do světa předem nevyprovázel žádný... číst dále
Už při vydání skvělého debutu "Badlands" bylo jasné, že Ashley Nicolette Frangipane nevstoupila do hudebních vod proto, aby byla další generickou popovou hvězdičkou. Jasně, neměla problém napsat rádiový hit či si pohostinsky zazpívat v odrhovačce "Closer" od The Chainsmokers, ale obě další alba ("hopeless fountain kingdom" a "Manic") ukázala, že je hlavně skvělou a osobitou skladatelkou, která chce svými písněmi něco sdělit. A pokud u toho bude mít komerční úspěch, tak ať. U čtvrté položky její diskografie, novinky "If I Can't Have Love, I Want Power", je naprosto zřejmé, že její umělecká svoboda a sebevyjádření dostoupily vrcholu. Těžko věřit, že by na nahrávce a její prezentaci bylo cokoli jinak, než by chtěla ona sama.
Sedmadvacetiletá zpěvačka své nové desce vtiskla jednotnou koncepci "o radostech a strastech těhotenství a porodu". Obsah se týká i toho, jak může své tělo vnímat zároveň jako sexuální objekt a přitom jako nositele nového života. Během těhotenství (v minulosti mimochodem prodělala několik potratů, takže letošní děťátko je rozhodně vymodlené) nahrála nejen album, ale také natočila živý koncert a stejnojmenný film, které jako placené streamy vydání desky doprovázely.
Jinak si Halsey s obvyklou propagací hlavu moc nedělala či spíše ji cíleně ignorovala. Částečně za tím sice mohl být fakt, že v půlce července porodila a album vyšlo na sklonku prázdnin, poměrně neobvykle jej však do světa předem nevyprovázel žádný singl ani videoklip. Písnička "I am not a woman, I'm a god" na nahrávku upozornila až v den vydání a klip je jen výřezem z výše zmíněného filmu. Ani to ale desce nezabránilo, aby sklidila žebříčkový úspěch po celém světě a doma v USA debutovala na druhé příčce.
"If I Can't Have Love, I Want Power" obsahuje spoustu skvělých skladeb, ale pravděpodobně žádný velký rádiový hit. Halsey na albu cíleně nechtěla žádný featuring, o to více se zaměřila na spolupracovníky v pozadí. V "You asked for this" tak na kytaru hraje Dave Sitek (TV On The Radio), "Honey" nabubnoval Dave Grohl (Foo Fighters) a v něžné "Darling" si na kytaru zabrnkal Lindsey Buckingham (Fleetwood Mac). Trošku producentské práce sice odvedl Greg Kurstin, hlavní část práce ale ležela na bedrech dvojice Trent Reznor a Atticus Ross, jinak současných jediných členů Nine Inch Nails a úspěšných skladatelů filmové hudby. A právě tato dvojice dala její albové čtyřce hudební koření, které ji vyvyšuje nad zbytek její diskografie.
Právě zkušenosti a dosavadní hudební polohy, které Reznor s Rossem ovládají (tj. filmová hudba, rockový nářez či elektronika prodchnutá industriálem) pomohly všem písním najít ten správný tvar. Veškerá aranžmá jsou zcela ve službách jednotlivých písní, a tak nechybí rockové vypalovačky s až punkovou příchutí ("Easier than Lying", "Honey"), elektronické hrátky ("Girl is a Gun", "I am not a woman, I'm a god") či naopak zcela intimní a aranžérsky minimalistické skladby ("Darling", "Ya'aburnee"). Ve správné chvíli písním také přidají trochu toho epického filmového odéru, ale jen tak na okraj. Hned pět písní ze třinácti se v jejich produkci také obešlo naprosto bez bicích nástrojů a ne proto, že by se jednalo o klavírní balady. Z jejich strany se jedná o opravdu skvělou práci, kterou trošku narušuje snad jen utahaná "Lighthouse" v závěru.
Výborná volba spolupracovníků, skladatelský talent a jasná představa o výsledku bez kompromisů se v "If I Can't Have Love, I Want Power" spojily ve výtečný celek s osobitou prezentací a jednu z nejlepších desek tohoto roku, u které slovo žánr nehraje velkou roli. Uvidíme, kam se Halsey příště hudebně vydá, protože navázat na takto skvělou kolekci bude velmi těžké.
Komentáře