Hinds - Leave Me Alone

Hlavním poznávacím znamením španělské dívčí čtveřice Hinds je příklon k šedesátkovému poprocku a rozjařené vokály, které můžou obzvláště v ječivých pasážích starších singlů tahat za uši. Na novém materiálu je už situace umírněnější, ze zpěvu ale stále vyzařuje stoprocentní autenticita. Otázka, jak moc brát tuhle kapelu vážně, tedy automaticky padá pod stůl. Leckdo si ji kladl i v kontextu amatérských, až virálních videí točených na mobil. V dnešním světě nic neobvyklého, Mac DeMarco o tom ví svoje a právě k němu by se dala rozverná hudba Španělek plná nadsázky nejlépe přirovnat.

Vyloženě slabé místo budete na albu hledat jen těžko, ovšem díky přímočarosti, podobnému tempu a tříminutové stopáži nenajdete ani to nejsilnější. Nejpřekvapivější moment přijde v polovině s instrumentální Solar Gap. Ta poskytne dvě a půl minuty klidu před spanilou jízdou, které dominují rozjeté singly Chili Town a Bamboo. Solar Gap se ovšem zásadně liší a netradičně velkorysou estetikou připomíná nejnovější singl Sea Calls Me Home od Julie Holter. Že by příslib toho, jakým směrem se tvorba čtveřice bude nadále vyvíjet?

Hinds našly způsob, jak se zalíbit britskému publiku odkojenému domácí indie scénou, stejně jako uspokojit americké posluchače adorující prosluněnou kalifornskou scénu. Navíc přidávají kapku psychedelie a velký díl svůdné dívčí dravosti. Jednoduše, ale trefně oprašují staré riffy a střízlivě je míchají s těmi současnými (mezi své inspirace řadí kromě DeMarca například The Strokes, The Black Lips nebo Arctic Monkeys).

Výsledný koktejl chutná svěže a lehce, přesto je na druhé straně kritický k těm, jejichž snaha propašovat do vlastní nahrávky co nejvíce vlivů je samoúčelná. V ideálním světě by Hinds strčily do kapsy i vyhajpovaný objev Wolf Alice, se kterým před rokem plnily rubriky o nových objevech. Debut britské kapely My Love Is Cool totiž není ani zdaleka tak cool jako ten španělský.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #58.