Jason Derulo - Nu King

David Guetta, Nicki Minaj, Meghan Trainor, Adam Levine, Dido, French Montana, dokonce pop-jazzman Michael Bublé a s tímto výčtem bychom nějakou dobu mohli pokračovat dál. Bohužel tady veškeré nadšení končí. Jason Derulo se totiž jaksi ztratil ve své samolibosti a zvučná hostující jména to nijak nezachrání.

Novinka "Nu King" měla započít novou éru zpěvákovy kariéry. Změnou vydavatelské společnosti se Jason vydal i jinou cestou tvůrčích procesů. Skončily pohodové hitovky, které rozjasnily kterýkoliv párty playlist, naopak přibyly samply starých šlágrů, které mají tyto evergreeny představit mladšímu publiku. A to je vše - o nic víc se tu nikdo nesnažil. Misí bylo sehnat co nejvíce hostů a vše nalepit na nejlépe latino rytmy. Navíc Derulo většinu singlů představil již dávno před vydáním aktuální řadovky, takže se nekoná ani žádný efekt překvapení.

Aktuální singl "Spicy Margarita" s Michaelem Bublé patří právě mezi ty papírově skvěle znějící položky. Ale pánové se rozhodli pouze vykrást hit "Sway" od Deana Martina z roku 1954 a sám Bublé si jej střihl i na své desce. Výsledkem je několikrát vylouhovaný pytlík čaje, u kterého dávno nevíte, zda šlo o čaj ovocný, nebo zelený.

Něco podobného by se dalo napsat o kterékoliv jiném songu. Ale jelikož se Derulo rozhodl playlist sestavit ze sedmadvaceti položek, což by někomu jinému vystačilo na tři plnohodnotné nahrávky, docházelo by k neustálému opakování.

Mustr je stále stejný - píseň začíná zaskřehotáním zpěvákova jména, to abyste náhodou nezapomněli, čí album posloucháte - následují jižanské rytmy a svoji pozornost si následně přebere nějaký popěvek, který už jste před tím určitě slyšeli. Mezi takové patří "Slow Low", "Take Your Dancing", "When Love Sucks", "Down", "Acapulco" nebo "Hands On Me".

A vlastně, kdyby podle tohoto vzorce byla vystavena celá novinka čítající maximálně dvanáct kousků, vyšla by z toho deska, která by našla uplatnění na letních mejdanech a především skvěle zafungovala na koncertech, jehož pražská zastávka se nezastavitelně blíží. Bohužel Jason chtěl ukázat i svoji citlivější stránku, a tak laciné hitovky střídá s cajdáky plných patosu a nulové invence - viz "U + I", "POV" nebo "Save The Last Dance".

Nová hudební tvář floridskému zpěvákovi nevyšla. Pokud nahrajete šíleně dlouhou desku, na níž je nejzajímavější její intro, je prostě něco špatně. Pořád si ale můžete být jistí, že Jason Derulo je vynikající zpěvák a tanečník a naživo představené písničky zřejmě chytnou potřebnou pozitivní náladu.

Pražského koncertu, který se koná 24. března 2024 v pražské O2 areně, bych se určitě nebál. Pokud se ale doma zrovna neoháníte při úklidu s vysavačem, "Nu King" bych k poslechu nedoporučoval.]]>