Jeff Beck - Loud Hailer

Šest let po minulém počinu "Emotion & Commotion", který byl založen především na Beckově pestré interpretaci coververzí (mimo jiné klasické "Somewhere Over The Rainbow"), se vrací Jeff Beck s nahrávkou složenou pouze z původních skladeb a nadto zpívaných. Autorsky, hráčsky a pěvecky mu rovnocenně sekundují dvě dámy z britské kapely Bones, vokalistka Rosie Bones a kytaristka Carmen Vandenberg.

Výsledkem této nevšední mezigenerační spolupráce je výborné album schopné oslovit starší rockové fanoušky i mladší posluchače. Je to energická a místy docela nesmlouvavá muzika s kořeny v blues ("Thugs Club") a hard rocku ("The Revolution Will Be Televised"), kde sice dominuje pochopitelně Beckova mistrovská kytara, ale ta je podřízena sdělení. Není to samoúčelná exhibice nepochybných Beckových schopností - ostatně jako osamocená instrumentálka je zde jen skvělá těžkotonážní "Pull It".

Tvrdost skladeb je poplatná tématu alba - "Loud Hailer" (čili megafon) je Beckovou hlásnou troubou, skrz kterou vyjadřuje své znepokojení a znechucení současnou společností, politikou, médii. Muzikantova eruptivní kytara je prostředkem k vyjádření jeho naštvanosti. Zklidnění nastává jen v pomalých skladbách "Scared For The Children" a "O.I.L. (Can't Get Enough Of That Sticky)", kde Beck svou hrou spíše maluje ornamenty, než že by vystřeloval agresivní riffy jako na většině alba. A pravda, najdeme i výjimečné, skoro až taneční rytmy ve funky skladbě "The Ballad Of The Jersey Wives". To jen potvrzuje kytaristův široký záběr.

V závěrečné smířlivé skladbě "Shrine", která zní jako balada ze začátku šedesátých let, Rosie Bones zpívá o své víře v dobré věci, které dělají dobří lidé. Jenže k tomuto dobru ještě vede dlouhá cesta lemovaná mnoha dalšími výkřiky do megafonů, údery obušky a množstvím lží v přímém přenosu. Snad nakonec lidstvo zažehne to světlo ve tmě, o které se zpívá v jedné z nejlepších skladeb alba "Live In The Dark".