Kasabian - For Crying Out Loud

Kasabian za dvacet let existence vyrostli v těleso existující ve svém vlastním vesmíru, do kterého ne každý pronikne. V tomhle trochu ujetém světě se potkávají Spinal Tap, šedesátky, sedmdesátky a britský humor. V momentě, kdy je začnete brát vážně, nastává problém. S prvními třemi deskami si ještě pomalu vytvářeli určitý respekt, ale už "Velociraptor!" naznačoval, že tady jde opravdu spíše o zábavu, úsměvné retro, které je vytvářeno především tak, aby fungovalo naživo. O tom, že funguje, se koneckonců mohlo přesvědčit i české publikum.

Pátá nahrávka "48:13" ukázala, že ne vždy se zadaří, a z dnešního pohledu zní dost pitomě. Byla na ní sice vidět snaha o trochu větší experimentování s elektronikou, ale výsledný produkt se moc nepovedl. Když jejího nástupce "For Crying Out Loud" charakterizovali jako záchranu současné kytarové hudby, vzbudili Kasabian opět (nejen mou) pozornost.

Jenže pokud by někdo čekal, že by leicesterská čtyřka nějak závratně překopala svůj zvuk, byl by výsostně zklamán. Sergio Pizzorno, který je i nadále výhradní skladatel, aranžér a producent, si za ty roky vytvořil svůj rukopis, jenž má jasný charakter. Takže opět nás čeká mix klasického rocku s elektronikou a hlavně velké refrény přímo vybízející k tomu, aby se vyřvávaly na stadionech. Škoda, že právě ony stadiónové vyřvávačky jsou tím hlavním, po čem pánové prahnou, a nejdou více do hloubky. Ale jak už bylo naznačeno, Kasabian jsou vlastně anglická zábavová kapela a je potřeba tak na ně i nahlížet. I když je potřeba zdůraznit, že kapela s jedním z nejlepších rockových hlasů v Anglii v osobě Toma Meighana.

Největším problémem u kapely byly často texty a ani na "For Crying Out Loud" se situace výrazně nezlepšila. Dost často jde o snůšky nesmyslů, které sice neznějí nijak špatně, ale postrádají jakýkoliv význam ("Sasquatch in a bin bag It's no suprise/Nosebleed in a pound shop spitting flies"). Ony uhozené, často prázdné fráze pak občas trochu degradují písně samotné. Jenže celou nahrávku kvůli tomu odepsat tentokrát nelze, neboť obsahuje několik opravdu skvělých kompozic.

Středobodem celého alba je osmiminutová acidhousová jízda "Are You Looking for Action?", v níž jeden chytlavý refrén střídá druhý a hudebně sedí někde mezi deskami "Screamadelica" Primal Scream a "Who Killed Sgt. Pepper?" The Brian Jonestown Massacre. S "You're in Love with a Psycho" trochu opisují "Stripper Car" od Mansun, což je v tomto případě přednost, a Mohagonův zpěv je zde navíc velice působivý. A nejen v ní. Jeho projev je celkově dospělejší a je škoda, že jej pouze propůjčuje Pizzornovým nápadům. On sám je celkem komplikovaná osoba, která často upadá do depresí a bylo by zajímavé jej poslouchat ve skladbách, v nichž by byl větší prostor pro emoce (jedinou opravdovou baladou je zde snad jen "All Through the Night" a v ní Meighan zpívá pouze doprovodné vokály). Ale možná právě Pizzornova rozpustilá tvorba je to, co ho drží při životě (což nedávno i sám přiznal). Navíc skladby jako "Bless This Acid House" nebo "Good Fight" jsou až pozitivně nakažlivé.

A o ničem jiném Kasabian vlastně ani nebyli, nejsou a nejspíš ani nebudou. Je to kapela, která chce bavit sebe i své publikum a podle tohoto mustru připravuje materiál na své desky. Z tohoto pohledu na "For Crying Out Loud" není vlastně nic špatně. Na stadionech fungovat bude, stávající fanoušky potěší a náhodně kolemjdoucí na festivalech pobaví. Nic víc, nic míň.