Lindemann - F & M

Zatímco na debutu "Skills In Pills" si Till Lindemann zkusil angličtinu, na druhém albu "F & M" přešel zpět ke své rodné mateřštině. Samozřejmě s tím přichází otázka, zda Lindemann nebudou znít jen jako variace na Rammstein. Nebudou. Vliv Petera Tägtgrena je výrazný a "F & M" je svébytným dílem.

Desku otevírá singl "Steh auf". Druhá skladba, kterou dvojice vypustila už před několika měsíci, a překvapila tak fanoušky připravovaným novým materiálem. Píseň je ponořena do teatrálních orchestrálních aranží, ze kterých vystupuje jen Tillův typicky direktivní vokál. Jednoznačně hitová pecka má však oproti "Praise Abort" z prvotiny méně nápaditý koncept a tolik nepřekvapuje. Text se opět opírá o sociální téma vložené do kontroverzních souvislostí. Když zpěvák řve ono "Steh auf!", vžívá se do role dítěte, které chce po totálně sjeté matce, aby vstala a postarala se o něj.

Ještě více zaujme následující "Ich weiß es nicht" se syntetickým aranžmá obklopujícím melodický refrén. Právě touto písní se Lindemann nejvíc přiblížili Rammstein. Po tanečnější "Allesfresser" se ponoříme do temné balady "Blut", která je jen předzvěstí skvěle vygradované "Knebel", ke které před časem kapela vypustila kontroverzní klip. Téměř akustický úvod se přetaví do mohutného industriálního inferna a pohádka o Jeníčkovi a Mařence, kterou se muzikanti na nové nahrávce inspirovali, dostává nový rozměr.

Z druhé poloviny tracklistu stojí za pozornost "Frau & Mann", jejíž zkratka dala kolekci název, a kabaretně pojatá "Ach so gern". Příjemným zpestřením je "Schlaf ein", která se zjevně inspirovala tradiční německou folkovou ukolébavkou "Schlafe, mein Prinzchen, schlaf’ ein". Vyšinutě fetišistická "Gummi" je pak jednou z těch tradičních lindemannovských provokací.

Svůj smysl má i deluxe verze, na které kromě bonusové verze skladby "Ach so gern", tentokrát v tanečnějším hudebním kabátu Tägtgrenových Pain, najdeme výbornou groteskní mimožánrovou bizarnost "Mathematik" s rapujícím Lindemannem.

"F & M" stojí v protikladu k letošnímu bezejmennému albu Rammstein. Německý kolos vsadil na umírněnou, téměř nezvykle korektní notu a překvapil svou posluchačskou přívětivostí. Z projektu Lindemann je oproti tomu cítit skvělá chemie obou hudebníků a hlavně ohromná chuť zkoumat hranice. Vzhledem k tomu, že oba počiny vyšly krátce po sobě, lze soudit, že na nahrávání s Peterem Tägtgrenem se Till Lindemann zjevně těšil. A z výsledku je to slyšet.