Californian Soil

Jestli bylo možné prvním dvěma albům London Grammar něco vytknout, pak to byla jistá jednotvárnost. Skladby plynuly tak poklidně, až se posluchač mohl přistihnout, že ani nerozezná jednotlivé předěly. Třetí kolekce "Californian Soil" je v tomto ohledu sonicky pestřejší a sama skupina přiznává, že se jedná o její nejveselejší nahrávku. Veselá je ale pochopitelně jen na poměry tria. I nadále se zde v pomalém tempu hloubá, houpá a krasosmutní. A že je zde toho krasosmutnění požehnaně!

Příkladem za všechny nechť jsou uhrančivá "All My Love" nebo závěrečná "America", která je prototypem nádherně produkované hudební poezie, jež rozkvétá především díky éterickému hlasovému projevu Hanny Reid. Podobně je na tom i orchestrálně bohatá "Lord It's A Feeling" vyzdobená smyčci, triphopovými beaty a filmovou gradací, k níž se skupina tak ráda (a velmi úspěšně) uchyluje.

Vlastně ani nevadí, že se texty opět točí kolem rozchodů, touhy po duševním klidu, vyrovnávání se s minulostí a nástrahami současné společnosti. Posluchač může leda žasnout, nakolik organickou nahrávku se London Grammar (už zase) podařilo nahrát. Tím spíše, že se tentokrát ani nebojí líbit a mírně zrychlit, třeba jako v případě "Baby It's You" či "How Does It Feel".

Jak je navíc patrné z propagace alba (můžeme jen doporučit živé provedení všech songů, které formace umístila na YouTube, viz níže), Hannah hlasově dospěla, je si daleko jistější a křehké songy se nerozpadají pod tíhou jejích emocí. Podmanivý mix elektroniky a živých nástrojů (včetně těch smyčcových) si tak přímo říká o velké turné, které "Californian Soil" posune ještě o řád výše. Přímo k oné nedosažitelné dokonalosti, o niž se deska už nyní zlehka otírá.