Lostprophets - The Betrayed

Velšská pětka se v hudební branži pohybuje přibližně dvanáct let. Debutovka "The Fake Sound Of Progress" nemůže obsahovat lepší zdůvodnění, proč bristký hudební týdeník Kerrang! oslovil ke spolupráci právě je. Sympatičtí a neokoukaní, navíc s kapsou plnou nápadů. Jak se ale zdá, při běhu na trati čtvrté studiové nahrávky museli Lostprophets zakopnout o obrubník a pár svých originálních nápadů z kapsy poztrácet. Podle zpěváka Iana Watkinse má "The Betrayed" po předchozí desce nastoupit zpět na cestu drsnějšího projevu. Místo toho stvořil se svými spoluhráči počin, který zoufale křičí po špetce neokoukanosti a originality. V 21. století je samozřejmě náročné stvořit něco, co ještě nikdy někdo nezahrál, ale u téhle pětky se pokusy o invenci hledají skoro marně.

Kapela, jejíž jméno vzniklo podle turné kapely Duran Duran z roku 1988, měla v plánu vypustit desku mnohem dřív, ale problémy s labelem vedly k neustálým odkladům. Tahle studiovka vkus ortodoxního rockera skutečně neurazí, ale pozornost při jejím poslechu lehce uvadá. Nejlépe našlápnuto mají songy "For He's A Jolly Good Felon" a optimistická "Streets Of Nowhere", do nichž se promítá dobře známá energie. Za nimi pokulhává stadionová "Where We Belong", jejíž melodie má do posluchače vpravit inspiraci a zahrát na jemnou strunu emocí.

Velkou pochvalu si zaslouží booklet s decentními fotografiemi, v němž nechybějí ani texty. To ocení především fanoušek, který si chce na koncertu s kapelou poctivě zazpívat, aniž by si musel vymýšlet fiktivní anglická slovíčka a neurčitě je brumlat. Celý obal je koncipován jako plakát k filmu, tudíž jména písniček na zadní straně nesou tiskařskou podobu titulků snímků od Warner Bros.

"The Betrayed" je placka víceméně zdařilá, svoje předchůdce ale nejspíš nezastíní. Po skončení poslední písně "The Light That Shines Twice As Bright" si posluchač odnese uspokojení z příjemného zážitku. To je škoda, protože Lostprophets mají na víc než jen na příjemný zažitek.