Metallica - Kill 'Em All

Britské metalové vlně z přelomu sedmé a osmé dekády se brzy dostalo rázné odpovědi zpoza oceánu, především pak ze západního pobřeží Spojených států. Tamější kapely přišly s hudbou rychlejší, agresivnější a přitom neméně technicky ambiciózní. Debut Metallicy sice vyšel v době, kdy se ještě termín thrash metal nepoužíval, ale základní znaky nového subžánru už bezezbytku splňoval. Kill 'Em All je nahrávka hrubá, vonící sklepem a undergroundovou špínou, zároveň ale už představuje kapelu s vyhraněnou vizí, hráčsky i autorsky vyzrálou.

Chceme-li identifikovat všechny inspirační zdroje, z nichž Metallica čerpala při vytváření svého osobitého stylu, ideální pomůckou je dvojalbum coverů Garage Inc. z roku 1998. Ale i bez něho lze z alba Kill 'Em All bez potíží vyčíst, jak obrovský vliv měli na raný rukopis skupiny třeba Motörhead. Ozvěna jejich surového vysokorychlostního rock'n'rollu je slyšet v zavilém riffování skladeb Hit the Lights (Metallice vždy záleželo na tom, aby start desky měl pořádné grády), Whiplash nebo Metal Militia, zatímco členitější kompozice The Four Horsemen či Phantom Lord zase navazují spíše na britské heavy metalové kolegy. A že to kapele šlape ve středních tempech stejně dobře jako v thrashových sypačkách, zase dokazují dodnes kultovní Jump in the Fire nebo Seek & Destroy.

Skladatelským motorem jsou v kapele jednoznačně James Hetfield s Larsem Ulrichem, v některých případech ovšem pouze přepracovali skladby kytaristy Davea Mustainea, který ještě před vydáním desky z kapely po dramatické roztržce odešel a pomalu už spřádal plány na zformování konkurenčních Megadeth. Kirk Hammett, jenž obsadil jeho místo, se do tvůrčího procesu zatím nestačil zapojit, zato basák Cliff Burton na debutu svůj autorský příspěvek má, a to v podobě zvukově neortodoxní instrrumentálky Anesthesia (Pulling Teeth).

Ne všechno je na prvotině skupiny dotaženo k dokonalosti, rezervy jsou slyšet především v Hetfieldově štěkavém vokálu, který zní místy ještě poněkud uskřípnutě. Také celková zvuková fazóna drtivému tlaku následujících nahrávek něco dluží, na druhou stranu ten lehce garážový odér má také svoje kouzlo. Slyšíme tu kapelu dychtící dobýt svět a posunout metalový kánon zase o kus dál. O tuhle dravou a do jisté míry naivní spontanietu každá kapela dříve či později přijde s tím, jak přibývá zkušeností, profesionality, taktizování. I Metallicu to čeká, ale na Kill 'Em All zatím dospělost bůhvíjak neřeší a ženou se lačně vpřed.