100 %
Sleep Token - Even In Arcadia
přijeli coby černý kůň na Rock For People 2023, čekal na ně sice plný stan, stále ale šlo i na poměry festivalu o jedno z výrazně...
80 %
Viah - Saudade
viah se pořád mění a nezůstává na místě. Když Vi Tranová začala pod tímto pseudonymem tvořit, nejprve vydala v roce 2018 debutové...
80 %
Car Seat Headrest - The Scholars
The "Scholars" nás zavádí na imaginární univerzitu Parnassus, kde se setkáváme se skupinou studentů, kteří se každý po svém snaží...
80 %
Behemoth - The Shit ov God
Na posledním albu "Opvs Contra Natvram" začala Behemoth trochu dohánět vlastní velikost. Po čtvrtstoletí na scéně v té době sahali na...
90 %
Fallgrapp - Anthropos
Fallgrapp nechali nahrávku důsledně dozrát, aby základní koncept témat pořádně rozpracovali do významného zamyšlení, s nadhledem a...
80 %
Tereza Mašková - Růžová Lucerna live
Tereza Mašková vytrvale už od svého vítězství v SuperStar v roce 2018, právě první vystoupení v Lucerně v listopadu 2023 se dá...
01.10.2020 - 12:57 | Meca76
Šesť rokov predstavuje čas, keď Ozzy Osbourne vydal svoje 8. štúdiové album Down To Earth po fenomenálnom titule Ozzmosis.
Down To Earth je efektívne album kalibrované tak, aby potešilo čo najväčší počet ľudí, ale ktorému chýba emocionálna sila predchodcov a veľké zjednocujúce hity. Na albume sa nájdu ťažké skladby, ktoré sú klasické, ale fungujú ako „Get Me Through“, „Facing Hell“ alebo „Junkie“, a podávajú ťažký zvuk, ktorý ich vylepšuje.
Na druhej strane sú tu veľmi banálne veci, ako je balada „Dreamer“ vyrobená pre rádiá, ktorá bola hitom aj napriek sirupovitému a dokonca slizkému charakteru.
Pokiaľ ide o samotný album, je do veľkej miery počuteľný, ale zostáva od ďaleko starších skvelých nahrávok Madmana.
14.02.2012 - 16:09 | Akana
Na to, jaká je už nějakou dobu naživo vyšeptalá troska, vydává Ozzy docela solidní desky. Intervaly mezi nimi jsou sice nemalé, ale myslím, že v tomhle případě je to spíš dobře. Down To Earth je slušný standard. Masivní, valivý zvuk je hodně podobný jako na Ozzmozis, přestože se vyměnila rytmika (žádná béčka: Mike Bordin z Faith No More a Robert Trujillo ze Suicidal Tendencies, dnes v Metallice). Spolehlivý Zakk Wylde ale opět kryje Mistrovi záda i když skladatelsky se tentokrát na desce prakticky nepodílel. Ve srovnání s Ozzmozis, kde trochu chyběly rychlejší songy, je repertoár pestřejší co se týče tempa, ale naopak slabší pokud jde o melodickou invenci. Až příliš často narážím na povědomé vokální linky, které hraničí se sebevykrádáním. Dreamer, to je dost laciný a nudný pokus o zopakování Mama I´m Coming Home, jiná pomalejší Running Out Of Time je ale naopak jedním z nejsvětlejších momentů desky. Spolehlivou svalovinu pak představují ty klasické šlapající kusy jako Gets Me Through, Easy Way Out nebo Junkie. Nahrávka, ze které nešílím nadšením, ale ani nezívám.