Její jméno se pojí s mnoha hudebními projekty a téměř nekonečným seznamem hostování a spoluprací. Terezie Kovalová v sobě nese neskutečný talent, který ji ale možná v době, kdy začínala tvořit sólovou desku, svazoval, srážel na kolena a držel v bludném kruhu. Prvotina "ZINKA" tak nakonec vznikala delší časový úsek. Zásadním zlomem se stala volba producentů a těch nejbližších spolupracovníků: vybrala si dvojici Pjoni a Aid Kid. Oba jsou vyhlášení zvukový detailisti a právě oni dost pomohli s finálním směrováním této členité nahrávky.
Ze všech hudebních setkání si pro tyto řádky vyjmeme jedno důležité jméno - tím je Susanne Sundfør, se kterou se muzikantka potkala na jejím zatím posledním koncertu u nás. Norská zpěvačka v mezičase vydala velmi komorní desku "blómi", plnou civilních kontur a vycházející z akustického základu. "ZINKA" se pohybuje v podobných mantinelech, jen jde o kousek dále - zejména svým experimentálnějším pojetím, alchymií v hledání drobných zvuků, ruchů a samplů. Přesto zde prim hraje Tereziin vokál a její hra na violoncello.
Stejně tak se tu prolíná angličtina s češtinou a do akustických ornamentů vstupuje elektronika a zmíněné na míru vytvořené prvky. Ono hledání celé škály obrazotvornosti tohoto opusu zabralo spoustu chvil, ale postupně do sebe vše zapadlo jako krásná mozaika, v níž se hlavní aktérka začala svěřovat se svými životními kotrmelci, zklamáními a vnitřními boji. Náhle postřehnete... číst dále
Její jméno se pojí s mnoha hudebními projekty a téměř nekonečným seznamem hostování a spoluprací. Terezie Kovalová v sobě nese neskutečný talent, který ji ale možná v době, kdy začínala tvořit sólovou desku, svazoval, srážel na kolena a držel v bludném kruhu. Prvotina "ZINKA" tak nakonec vznikala delší časový úsek. Zásadním zlomem se stala volba producentů a těch nejbližších spolupracovníků: vybrala si dvojici Pjoni a Aid Kid. Oba jsou vyhlášení zvukový detailisti a právě oni dost pomohli s finálním směrováním této členité nahrávky.
Ze všech hudebních setkání si pro tyto řádky vyjmeme jedno důležité jméno - tím je Susanne Sundfør, se kterou se muzikantka potkala na jejím zatím posledním koncertu u nás. Norská zpěvačka v mezičase vydala velmi komorní desku "blómi", plnou civilních kontur a vycházející z akustického základu. "ZINKA" se pohybuje v podobných mantinelech, jen jde o kousek dále - zejména svým experimentálnějším pojetím, alchymií v hledání drobných zvuků, ruchů a samplů. Přesto zde prim hraje Tereziin vokál a její hra na violoncello.
Stejně tak se tu prolíná angličtina s češtinou a do akustických ornamentů vstupuje elektronika a zmíněné na míru vytvořené prvky. Ono hledání celé škály obrazotvornosti tohoto opusu zabralo spoustu chvil, ale postupně do sebe vše zapadlo jako krásná mozaika, v níž se hlavní aktérka začala svěřovat se svými životními kotrmelci, zklamáními a vnitřními boji. Náhle postřehnete bolestivé životní momenty, její vlastní nejistotu, ale i zadostiučinění, že se ve své tvorbě posouvá a nachází svou novou jistotu, tvář.
"ZINKA" přináší od prvních taktů "Chrámu" velmi civilní drama, v němž hlavní postava s vlastní lehkostí a přesto hmatatelnou rovinou vážnosti přeříkává a do posledního detailu poodhaluje všechny titěrné detaily, které tu mají své pevné místo. Jednotlivé obrazce v logických návaznostech proměňují své nálady, jak se postupně nabaluje ona členitost kompozic a hra se zvukem. "Orfeus" následně přitápí svými stíny tajemna. V rovnováze k němu stojí "Hlubina", v níž tikají emoce na hraně mrazivých zákoutí.
Terezie i Susanne mají dostatek citu pro tyto nečekaně spojené mantinely, hrany příběhů a melodických zvratů. Chvíli nenápadně postupují jen v lehčích krůčcích, jakýchsi náznacích, kdy utahují smyčky napětí a chystají si prostor pro následná dějství. "White mist", "Cellový kus" a "Cellový kuskus" nejsou jen vloženými instrumentálními intermezzy, plní svou jasně čitelnou úlohu v dějových obloucích. "Signs" si střádá své rozechvělé pocity a potemnělá ukolébavka "Pružina" vtáhne poutavou šachovnicí s vícehlasy.
Křest alba
"ZINKA" se dočká svého křtu během speciálně koncipovaného večera v pražském Paláci Akropolis v pátek 12. září. Program by měl nabídnout hned několik hostů, mezi nimi se představí Jakub König se svým projektem Kittchen.
Texty nejsou jen dílem Terezie Kovalové. Zde spatříte další příjemnou symbiózu. "Chrám" pochází z dílny Vladivojny La Chia a "Pružinu" jí přímo na tělo napsal Jakub König, přesto vám nepřijde, že by na "ZINKU" nepatřily. Naopak představují nečekané uzavření kruhu, kdy vše musí mít svůj patrný začátek a konec. Zároveň propojují rozdílné pocity z nitra hlavní aktérky.
"ZINKA" znamená v kariéře Terezie Kovalové milník. Sama prý není příliš ráda, pokud ji někdo k něčemu nutí, a otevřít se pro ni byla výzva, jak zmiňuje v našem rozhovoru. Hudebně si však našla vlastní výrazivo a poprvé mohla více ukázat, co vše se skrývá v jejím hlase. Jde o důmyslný a nepřeslechnutelný debut, který jí otevírá další možnosti, kam by se mohla dále posunout.
Komentáře