Ryan Erna (vlastním jménem Kryštof Václav Bernat) je šťastně smutný muž, hudební skladatel a zpěvák čekající na objevení, kterého není lehké pochopit. Se skládáním začal v šestnácti letech, kdy ho (navzdory smrti dědy, který v něm pěstoval křesťanství) ovlivnila populární nu-metalová vlna počátku 21. století, hardcore a deathcore. S kapelou pak zaznamenal menší úspěch při postupu do finále soutěže kapel v Dublinu. Na open micu v irském baru v Praze se seznámil s Izraelci, se kterými založil triphop & bluesovou kapelu (hrál na sólovou kytaru), ale nakonec z ní po třech letech odešel, i přes vzrůstající úspěch u nás i v Izraeli. Jeho další průnik hudebními žánry byl pestrý: věnoval se zpěvu v jazzovém bandu, zahrál si v muzikálu, přes hraní Jimiho Hendrixe, Mars Volty, Boba Dylana a skládání hororové hudby se dostal ke klavíru, když ho oslovil Rachmaninov. Dlouho si myslel, že chce, aby jeho hudba byla jako sex („Nic na jedno brdo, muselo se to vlnit, překvapit, kousnout a pohladit...“), ale klavír ho od takové myšlenky posunul dál, k té nejzákladnější emoci ze všech: myslí si, že to je láska.
Proč bys měl čtenáře a posluchače zajímat teď a tady?
Možná bych je neměl zajímat vůbec, moje hudba se nebude líbit všem. Ale je pár lidí, kterých jsem se dotkl. Jeden můj kamarád muzikant, který se pohybuje v marketingu a IT, mi řekl, že by chtěl napsat píseň o tom, jak dnes všechno křičí přes sebe; každý má dnes potřebu něco vám sdělit a něco po vás chtít.. Mám pocit, že zklidnění a láska má v dnešní době velký potenciál.
Hudební vložka 1/3 - emoce o tom, že pro ní není ten pravý:
Bob Dylan - It Ain't Me Babe
Originál na YouTube není, ale tento ho asi vystihuje nejlépe. Dylan napsal tuto skladbu, když se rozcházel se svou velkou láskou. Jsou oba vyfocení o dvě desky zpátky na obálce, kde se prochází zimním New Yorkem.
Proč bychom ti měli věřit, o čem zpíváš?
Nemám co skrývat. Moje písničky jsou vždy o někom a pro někoho, to znamená, že jsou skutečné. Nemohl bych psát o něčem, o čem nemám co říci. Někteří lidé potřebují o svých strastech a snech mluvit s druhými, já mám hudbu.
Proč nezpíváš česky?
Zpívám anglicky ze dvou důvodů: a) líbí se mi kráčet ve šlépějích těch, kteří mě ovlivnili; b) při psaní anglického textu si představuji, jako bych ho začarovával (nebo zakódovával) pro ty, kteří budou mít skutečný zájem o plnou magii, kterou se pokouším kouzlit.
Hudební vložka 2/3 - emoce o její proměně, když jí ublížil:
Alicia Keys - Brand New Me
Na tomhle se mi líbí (kromě úžasného textu) spodní basová linka a to, jak se skutečně zvedne a změní, když začne zpívat naplno.
Proč používáš pseudonym?
Protože chci být součástí divadelního představení, které vyprávím.
Pro koho děláš hudbu?
Píšu pro sebe a abych udělal radost ostatním šťastně smutným, jako jsem já.
Hudební vložka 3/3 - emoce o vysněném dětství se svou matkou:
The Beatles – Julia
Ač se jedná o Lennonova (a Yoko) syna Seana, vystoupení je velmi procítěné. Originál opět k nedostání na YouTube (moc doporučuji poslechnout).
Myslíš si, že máš šanci uspět?
To záleží na tom, jestli zahraji ve správný moment na tu správnou notu tomu správnému člověku. Vesmír je o náhodě, stejně jako celá naše existence, proto nedělám hudbu pro úspěch, ale aby měla svůj účel: dát lidem další prostředek, aby mohli najít slova a vyjádřit to, co právě prožívají.
Není už takových jako ty dost?
Věřím, ze kdybychom měli na zádech čísla stejně jako na konci filmu, pravděpodobně bychom museli nosit na zádech obrovské tabule, aby se tam naše pořadové číslo vůbec vešlo.
