Postižená oblast - Ostinata

„Hudba pro intelektuály a zdrogovaný ksichty.“ Český experimentální underground, který originálně navazoval na hnutí Rock in Opposition, světovou psychedelii i německou avantgardu. Tahle scéna má svůj zvuk a struktury a jako v každé jiné oblasti i zde jsou soubory, které na odkazy navazují, ale neopisují. Rozvíjejí je a dělají současně a po svém. Patří sem i Postižená oblast, která přichází s druhým albem v sestavě doplněné o experimentátora Filipa Jakše (Asstma, No Artist). Ten někdejší více dřevní zvuk kapely doplnil elektronikou, terénními nahrávkami, fagotem a také svým nezaměnitelným zpěvem a deklamací. Již předchozí Rubato (2014) patřilo k tomu nejlepšímu, co tehdy v Česku v oblasti avantgardní muziky vyšlo. A platí to i tentokrát.

Temnota, psychedelie, závoje neurotického napětí, monotónní pasáže, časté změny, touha dělat písně po svém. Osmiskladbová kolekce Ostinata baví svou pestrostí. Každá píseň je jiná, v každé se střídá několik nálad, zvuků, koláží i forem zpěvu. Úvodní psycho Signál s mrazivým textem o tom, co by nastalo, kdyby všichni byli stejní, téměř stejní, přibližně stejní… Šakal v deseti řádcích, parádní psychedelický rauš. Slyšeli jste, když industriální kapely hrají písničky? Postižená oblast se v hypnotickém songu Rudý mazut dívá i tímhle směrem a skladbu doplňuje vtipným pozdravem Blixovi. Na básních Tomáše Čady či Zdeňka Barborky založené texty dají vyniknout Jakšově barevné a energické práci s hlasem: umí podmanivý deklamující škleb i vypjatě uřvané pasáže.

Album Ostinata je strhující, plné písňové energie, neposlouchá se ale lehce, protože prvotní zábavnost prosvětlují psychedelie, temnota, jízlivost, ironie, škleb i experiment. Majkláči tenkrát na počátku 90. let naštěstí pravdu neměli. Konec temné psychedelie v Čechách ještě nenastal.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #75-6.