Rob Zombie - The Great Satan

Po čtyřech letech se Rob Zombie vrací s albem "The Great Satan", které slibuje návrat ke kořenům <i>Hellbilly</i> éry. Výsledek je ale rozpolcený: na jedné straně energický, hravý a těžký, na druhé trochu zacyklený ve vlastních manýrách. Potěší návrat ztracených synů - kytaristy Riggse a basáka Blaska.Zvuk alba "The Great Satan" od Roba Zombieho si dokážeme představit ještě před prvním poslechem - a to je současně jeho největší síla i slabina. Osmá sólová deska přináší návrat starého bratrstva a s ním i příklon k původní industriálně-metalové energii přelomu milénia.

Zombie opět skládá svůj typický hororový kolážovitý svět včetně útržků dialogů, špinavých riffů, pulzujících rytmů a syntetických ruchů, které znějí jako soundtrack ke grindhouse filmu. Zvuk je hutný, špinavý a filmový, ale zároveň už nepůsobí tak nebezpečně jako kdysi - spíš jako dobře natočený remake vlastního stylu.

Na rozdíl od experimentálnějších momentů minulosti tu chybí výraznější okamžik překvapení, a to i kvůli skutečnosti, že deska jede často na stejný plyn. Sice jde o jízdu, ale bez výraznějších zákrut.

Hned úvodní "F.T.W. 84" udeří po krátkém zvukovém intru s energií, která připomene staré časy. Podobně fungují i písně "Tarantula" nebo "(I’m a) Rock ’N’ Roller", které jedou na nakažlivé groove vlně a přesvědčují, že Zombie pořád umí napsat chytlavý, zvráceně zábavný hit.

Naopak experimenty v podobě bizarně pojmenované "Sir Lord Acid Wolfman" působí spíš jako groteska než jako funkční provokace. Parádně ale dopadlo třeba připomenutí původních White Zombie se skladbou "Out of Sight".

Kapela na albu opět sází i na svůj trademark v podobě bizarních postav, exploatační estetiky sedmdesátých let a hororového kabaretu. Intermezza jako "Who Am I?" nebo "Welcome to the Electric Age" drží celek pohromadě a dodávají mu jistý atmosférický rámec.

"The Great Satan" není revoluční dílo. Jedná se spíš o důkaz, že Roba Zombieho stále umí být zábavný, hlasitý a stylově osobitý, jen už méně překvapivý. Když skladba funguje, je nakažlivá. Když ne, sklouzává k autopilotu. Přesto jsme od muzikantů dostali jejich lepší desku posledních let.