Si Vis Pacem, Para Bellum

Asi největší změnou ve stáji Seether od vydání dosud posledního alba "Poison The Parish" je oficiální přijetí nového člena. Tím se stal ostřílený Corey Lowery, dříve známý z americké party Stuck Mojo či z debutu superskupiny Saint Asonia. Lowery dosud u Jihoafričanů působil jako koncertní kytarista, ale Shaunu Morganovi se zalíbil natolik, že ho pro sedmou studiovku kapely přijal mezi své.

Do skladatelského procesu ho ale, stejně jako zbylé dva kumpány, nepustil a celou desku přichystal sám. Při jejím vzniku se tentokrát nechal inspirovat svými oblíbenými uskupeními Deftones a A Perfect Circle a jejich soundem z dob milénia. Pravdou je, že zvukově se od hardrockovějšího předchůdce liší svým hudebním návratem do post-grungeových vod.

Kromě syrovějších a kousavých písní, jakými jsou třeba výborná úvodní "Dead And Done" či "Bruised And Bloodied", nabízí novinka i mnohé melancholičtější kusy. Některé fungují i díky silným nosným nápadům a výrazným riffům ("Liar", "Buried In The Sand"). Ty ostatní se jen tak tak drží na hraně kýčovité líbivosti a lepkavosti blížící se proklínaným Nickelback. Závěrečná balada "Written In Stone" je pak již jen zbytečným natahováním stopáže a rozhodně by zasloužila přísnější edit.

"Si Vis Pacem, Para Bellum" (z latinského "Kdo chce mír, chystá se na válku") má v úvodu docela šťávu, ale rychle ji ztrácí i kvůli nijak originálním, nepříliš dynamickým post-grungeovým skladbám. Deftones jsou skladatelsky a aranžérsky přece jen trochu jinde, progresivní duch A Perfect Circle Morganovi unikl zcela. Seether tak natočili jen další desku. Slušnou, s pár potenciálními hity, které občerství koncertní setlisty. Díru do světa s ní ale neudělají.