Swans - To Be Kind

Protože čas je plochý kruh, vydal Michael Gira loni na podzim opět ručně vyvedenou edici alba, které zafinancovalo náklady spojené s nahráváním a publikováním aktuální řadovky Swans To Be Kind. A živák Not Here/Not Now (záznam pořízený na loňské Primaveře) zase v předstihu obsahuje valnou část materiálu ze studiového dvojalba, ovšem v jeho prenatální podobě. Jako by vždy návštěvníci koncertů měli možnost nahlédnout do labutí dělohy, co že se příště narodí. Kluk nebo holka nebo... ? Ano, znovu je jedním z důležitých témat dětství – tentokrát prosáklo i na samotný obal.

Zároveň musím podotknout, že výsledek stojí jinde, než by fanoušek očekával, přičemž nejdůvtipnější na nahrávce je, že posluchačsky redefinuje i předchozí tvorbu. Minimálně tedy desky z období po neočekávaném návratu Swans před čtyřmi lety. Skvělý reklamní slogan: „Koupí nového dvojalba To Be Kind získáte jako bonus nový náhled na comebackový titul My Father Will Guide Me Up a Rope to the Sky i na hudební monolit The Seer.“

Jenže Swans reklamu nepotřebují; výše zmíněný crowdfundingový živák Not Here/Not Now se s přehledem a svižně vyprodal, přestože ho Gira tentokrát vyprodukoval dvakrát více než při předchozích dvou projektech, tedy rovné dva tisíce kusů. A věřím, že by ze skladů Young God Records zmizel i náklad mnohem vyšší. Silná podpora ze strany fanoušků a svoboda s ní spojená dala ve studiu vzniknout soustředěně celistvému dílu. Dokonce i účast četných hostů je tentokrát do nahrávky zapracována takřka bezešvě.

Zatímco raná tvorba Swans (první čtveřice alb) je zatěžkaná frustrací z nedostatku peněz, potažmo z tlaků vznikajících na pomezí demokracie a kapitalismu, později začínají převažovat jiná, pestřejší témata, až nakonec svedou posluchače hluboko pod jindy klouzavý povrch věcí. Je potom logické, že někde dole číhají kořeny, a ač to při poslechu většiny Girovy tvorby není zjevné, i on má ve svém nitru blues. Legendárního Howlin’ Wolfa uváděl v rozhovorech několikrát mezi svými vzory, až mu na To Be Kind věnoval skladbu Just a Little Boy (for Chester Burnett) – těžkotonážní blues, žádnou tuctovou „dvanáctku“ se sólíčky. Zatímco úvodní track Screen Shot je téměř minimalistickou, důkladně prokomponovanou mantrou, kde Gira předvádí, jak disciplinovaný dokáže být jeho sextet, v Just a Little Boy už se řetěz příčetnosti pomalu ale jistě trhá spolu s frontmanovými výkřiky a skupinovými odpověďmi v podobě teatrálně kašírovaného smíchu.

První část dvojalba je pak vyklenutá přes neuvěřitelně funky singl A Little God in My Hand (Brownova Sex Machine je náhle pouhým traktůrkem na klíček) až k monumentální, více jak půlhodinové dvojskladbě Bring the Sun / Toussaint L’Ouverture (další černošský hrdina), nesoucí známky zvukového dramatu. První jednání pak končí komorním „monologem“ Some Things We Do, doprovozeným jen zneklidňujícími smyčci aranžovanými hostující Julií Kent; ve své skromnosti, až nahotě, je skladba jedním z nenápadných vrcholů dvouhodinového opusu To Be Kind.

Po přestávce už není čas na oddych; v gradaci písně She Loves Us slyšíme ozvěny Swans ze začátku devadesátých let, ovšem v masivnějším, zvukově moderním podání. Závěr celého dvojalba v podobě titulní skladby pak přináší vyloženě brutální atak, při kterém Westbergova kytara bolí jako na koncertě. Pointa mohla být klidně dávkována rozvážněji (má „pouhých“ osm a půl minuty), ale možná šlo o to způsobit bolest pro změnu náhlým tichem, když deska dohraje.