Drom. Ne náhodou. Její dva roky starý společný projekt "UR" totiž desku "Kontinuum" v ledasčem předznamenává. Nejen že to byla chvíle, kdy se Tengri po třech letech probudili z tiché kontemplace, ale zároveň se tu projevovaly podobné tendence, na kterých nyní vyrůstá aktuální čtyřskladbový počin. Tengri se sice vrátili spíše do postrockových hájemství, přesto postmetalové tendence zvěčněné na splitu v podobě dvojskladby "Buďme jako voda, která všechno očistí / Buďme jako země, která všechno vydrží" tvoří jakýsi temný předvoj aktuální nahrávky.
Přesto je něco podstatného jinak - na "Kontinuum" se nezpívá, vůdčí roli tu přebírají housle. Ty se doslova vznášejí nad kytarovými plochami, tu melancholicky vybrnkávanými, jinde zase intenzivně hutnými. Čtyři skladby vznikaly v domácím studiu kapely chronologicky tak, jak jsou prezentovány na albu. Jsou záznamem jakési duchovní cesty k poznání, k pochopení, k vědomému žití právě přítomným okamžikem.
Kolekce pracuje s klasickou post-rockovou formulí, tedy s mírně delšími stopážemi i hudebním vývojem v jakýchsi vlnách, od klidnějších pasáží přes postupné nabobtnávání hudebního materiálu a vrchol až k následnému uklidnění. Tengri ale ctí míru a posluchačskou přívětivost. Rozsah se jim, oproti jiným žánrovým albům, podařilo vměstnat do sympatických dvaatřiceti minut.
To mimo jiné znamená i to, že hudebních nápadů je tu tak akorát, pražská formace nemá tendenci zaplňovat... číst dále
Drom. Ne náhodou. Její dva roky starý společný projekt "UR" totiž desku "Kontinuum" v ledasčem předznamenává. Nejen že to byla chvíle, kdy se Tengri po třech letech probudili z tiché kontemplace, ale zároveň se tu projevovaly podobné tendence, na kterých nyní vyrůstá aktuální čtyřskladbový počin. Tengri se sice vrátili spíše do postrockových hájemství, přesto postmetalové tendence zvěčněné na splitu v podobě dvojskladby "Buďme jako voda, která všechno očistí / Buďme jako země, která všechno vydrží" tvoří jakýsi temný předvoj aktuální nahrávky.
Přesto je něco podstatného jinak - na "Kontinuum" se nezpívá, vůdčí roli tu přebírají housle. Ty se doslova vznášejí nad kytarovými plochami, tu melancholicky vybrnkávanými, jinde zase intenzivně hutnými. Čtyři skladby vznikaly v domácím studiu kapely chronologicky tak, jak jsou prezentovány na albu. Jsou záznamem jakési duchovní cesty k poznání, k pochopení, k vědomému žití právě přítomným okamžikem.
Kolekce pracuje s klasickou post-rockovou formulí, tedy s mírně delšími stopážemi i hudebním vývojem v jakýchsi vlnách, od klidnějších pasáží přes postupné nabobtnávání hudebního materiálu a vrchol až k následnému uklidnění. Tengri ale ctí míru a posluchačskou přívětivost. Rozsah se jim, oproti jiným žánrovým albům, podařilo vměstnat do sympatických dvaatřiceti minut.
To mimo jiné znamená i to, že hudebních nápadů je tu tak akorát, pražská formace nemá tendenci zaplňovat své kompozice spoustou zvratů. Jeden nápad zde přirozeně vyplývá z druhého, tklivé housle se propojují s kytarami a hudbu specificky zabarvují, a jak postupujeme jednotlivými skladbami, propůjčují hudbě čím dál tím více vznešenosti. Pomyslný vývoj od temnotě ke světlu je tak přirozeně otištěn i do muziky samé. A to není vždy, obzvláště vypráví-li kapela pouze hudbou, pravidlem. Tady se to povedlo.
Zároveň z alba čiší skromnost a očividná radost z tvorby. "Kontinuum" je nenápadné dílo, které nemá potřebu cpát se někam vysoko nebo se snad nedejbože probojovávat na příčky hitparád. Přesto si výsledek pozornost zaslouží a zapadnout by neměl. Přináší totiž velice střídmou, ale nadmíru působivou porci hudby, která je nejen muzikantsky na výši, ale rovněž prosycená syrovými a uvěřitelnými emocemi.]]>
82.00%
Komentáře