Dobře, v té stejné hitparádě to s ní dotáhli jen o příčku výše. Jenže už také není rok 2006 a Anglie už má kytarovou horečku dávno za sebou. Vás ale určitě zajímá, co je vlastně na téhle partě tak zajímavého, že si od nás vysloužila devítku.
The Hunna vznikli v roce 2015 v anglickém Hertfordshireu, když se zpěvák Ryan Potter a kytarista Dan Dorney potkali na univerzitě. Dorney následně přitáhl i basáka Junate Angina, s nímž se léta učili hrát na kytaru, a brzy nato se všichni tři seznámili i s bubeníkem Jackem Metcalfem. Shodli se na tom, že mají rádi Kings Of Leon, Queen a Foals, a začali je napodobovat.
Po vystoupení na festivalech Reading a Leeds se o nich začalo psát stále víc, na turné si je pozvali Jimmy Eat World, hráli i s Night Riots, Coasts nebo The Shelters. Se třetími zmíněnými se v únoru podívali i do pražského Rock Café. A protože hlad po nich rostl, koncerty přibývaly. Vás by teď mohl zajímat ten 1. prosince v Praze, kdy se kapela představí v Café V lese.
Žádný velký příběh plný dramat za nimi tedy není, to ale vůbec nevadí. Kvarteto totiž spoléhá primárně na svou tvorbu a ta je, naštěstí, téměř dokonalá. Inspirace Kings Of Leon je více než zjevná, a pokud vám muzika jejich vzorů už dnes přijde fotrovatější, pomalejší a bez zjevných hitů typu "Sex On Fire", jsou The Hunna přesně pro vás. Mladší, energičtější kopie plná naivity, upřímnosti, jasně čitelných textů o holkách a sexu, z nichž si sice na zadek... číst dále
Dobře, v té stejné hitparádě to s ní dotáhli jen o příčku výše. Jenže už také není rok 2006 a Anglie už má kytarovou horečku dávno za sebou. Vás ale určitě zajímá, co je vlastně na téhle partě tak zajímavého, že si od nás vysloužila devítku.
The Hunna vznikli v roce 2015 v anglickém Hertfordshireu, když se zpěvák Ryan Potter a kytarista Dan Dorney potkali na univerzitě. Dorney následně přitáhl i basáka Junate Angina, s nímž se léta učili hrát na kytaru, a brzy nato se všichni tři seznámili i s bubeníkem Jackem Metcalfem. Shodli se na tom, že mají rádi Kings Of Leon, Queen a Foals, a začali je napodobovat.
Po vystoupení na festivalech Reading a Leeds se o nich začalo psát stále víc, na turné si je pozvali Jimmy Eat World, hráli i s Night Riots, Coasts nebo The Shelters. Se třetími zmíněnými se v únoru podívali i do pražského Rock Café. A protože hlad po nich rostl, koncerty přibývaly. Vás by teď mohl zajímat ten 1. prosince v Praze, kdy se kapela představí v Café V lese.
Žádný velký příběh plný dramat za nimi tedy není, to ale vůbec nevadí. Kvarteto totiž spoléhá primárně na svou tvorbu a ta je, naštěstí, téměř dokonalá. Inspirace Kings Of Leon je více než zjevná, a pokud vám muzika jejich vzorů už dnes přijde fotrovatější, pomalejší a bez zjevných hitů typu "Sex On Fire", jsou The Hunna přesně pro vás. Mladší, energičtější kopie plná naivity, upřímnosti, jasně čitelných textů o holkách a sexu, z nichž si sice na zadek nesednete, zaposloucháte-li se ale i do hudby, už by vám aspoň ta brada poklesnout mohla.
Nádherně ryzí riffy, strhující sóla a hlavně fantastické stadiónové refrény jsou společné pro všech deset skladeb. Počkat, to chce zvýraznit - PRO VŠECH DESET SKLADEB.
Vážně, tady slabá místa nejsou. Prostě si jen píchněte prstem na jakoukoliv položku a užijte si tři minuty kytarové euforie. Euforie, která sice Kings Of Leon například v úvodu "Babe, Can I Call?", v sólu "One" nebo v údernosti "Summer" vyloženě cituje, v kombinaci s jejich mladistvou drzostí a podvratnou jistotou to ale vůbec nevadí.
Při poslechu tak svižně ubíhajícího alba si tak možná ani nevzpomenete na to, že jste některé fragmenty skladeb už mohli slyšet u Kensington, Kaiser Chiefs nebo The Vaccines. A tak se pak jen přistihnete u toho, jak v "Lover" zpíváte "You stole my love" z plných plic, protože k tomu v tak snadno zapamatovatelném popěvku plném čistého citu nelze odolat. Nebo se pozastavíte u gradující balady "Mother" o umírající matce, v níž žalostný vokál náhle přejde do vážnější polohy, když frontman zpívá o tom, jak držel matce ruku ještě hodiny po tom, co už tento svět opustila.
"Dare" je jako návrat do teenagerských let a všech starostí, lásek a radostí s tím spojených. Možná vám takováto cesta do nitra nebude po chuti a proti (s největší pravděpodobností) nejlepší letošní indie rockové desce se budete chtít vymezit. Oni tady ale budou dál a budou sílit. Tak si na ně dejte pozor. Protože jak zpívají v "Y.D.W.I.W.M.", s nimi si nechcete začínat. Protože je neutišíte.
50.00%
50.00%
Komentáře