Alison Mosshart a Jamie Hince, přesně tak zní jména členů americko-anglické tvůrčí dvojice vystupující pod názvem The Kills. Letošní rok je pro ni ve znamení nové a klíčové nahrávky "Ash & Ice". Klíčové, neboť už od ohlášení před dvěma lety měla být podle zpěvačky v diskografii kapely něčím úplně jiným, experimentem, jehož cílem bude najít úplně nový zvuk: "Při tvorbě desky nikdy nevíte, jak se věci vyvinou. Může být hotovo během dvou měsíců, někdy zase potřebujete rok navíc. Spojujete body a posouváte se novými směry. Jdete za nosem a podle toho, kam vás vede. Někdy to trvá dlouho, někdy to jde pekelně rychle."
Nahrávka jako taková nakonec vznikala dva roky a výsledkem je celkem třináct skladeb se slušnou stopáží více než padesáti minut. Stěžejní otázkou, kterou si je třeba zodpovědět, je, jací na ní The Kills jsou. Odpověď tak úplně snadná není. Hledání nového zvuku totiž Mosshart a Hincovi vyšlo tak ze tří pětin, ty zbývající dvě z "Ash & Ice" jsou poznamenány jejich tradičním rukopisem. Výsledek je přesto daleko zajímavější směsicí, než by se z předešlých řádků mohlo zdát.
"Ash & Ice" totiž posouvá kapelu kýženým a správným směrem. The Kills se na ní vrací k lo-fi syrovému zvuku a bluesovým kořenům (repetice lyrických pasáží), zároveň zvuk obohacují o úderné a houpavé beaty, místy evokující až otrocké work-songy, jejichž jednolitost rozráží Hinceova ostrá kytara. Opomenout nelze ani jedinečný... číst dále
Alison Mosshart a Jamie Hince, přesně tak zní jména členů americko-anglické tvůrčí dvojice vystupující pod názvem The Kills. Letošní rok je pro ni ve znamení nové a klíčové nahrávky "Ash & Ice". Klíčové, neboť už od ohlášení před dvěma lety měla být podle zpěvačky v diskografii kapely něčím úplně jiným, experimentem, jehož cílem bude najít úplně nový zvuk: "Při tvorbě desky nikdy nevíte, jak se věci vyvinou. Může být hotovo během dvou měsíců, někdy zase potřebujete rok navíc. Spojujete body a posouváte se novými směry. Jdete za nosem a podle toho, kam vás vede. Někdy to trvá dlouho, někdy to jde pekelně rychle."
Nahrávka jako taková nakonec vznikala dva roky a výsledkem je celkem třináct skladeb se slušnou stopáží více než padesáti minut. Stěžejní otázkou, kterou si je třeba zodpovědět, je, jací na ní The Kills jsou. Odpověď tak úplně snadná není. Hledání nového zvuku totiž Mosshart a Hincovi vyšlo tak ze tří pětin, ty zbývající dvě z "Ash & Ice" jsou poznamenány jejich tradičním rukopisem. Výsledek je přesto daleko zajímavější směsicí, než by se z předešlých řádků mohlo zdát.
"Ash & Ice" totiž posouvá kapelu kýženým a správným směrem. The Kills se na ní vrací k lo-fi syrovému zvuku a bluesovým kořenům (repetice lyrických pasáží), zároveň zvuk obohacují o úderné a houpavé beaty, místy evokující až otrocké work-songy, jejichž jednolitost rozráží Hinceova ostrá kytara. Opomenout nelze ani jedinečný hlasový projev Mosshart, tu se ocitající v drásavých nížinách, tu v rychlých a zpěvných pasážích.
Pakliže Mosshart sledujete podrobněji, určitě víte, že The Kills jsou jen jednou, byť pro ni nejdůležitější platformou, ve které hudebnice působí. Mimo to totiž zpívá po boku Jacka White v The Dead Weather. Na rozdíl od těch se The Kills na novince podařilo posunout výraz novým směrem daleko výraznějším způsobem. Pohybují se v tu polohách ponurých, přímočařejších a chtělo by se říct rock'n'rollovějších, cynicky romantických, ale i zcela experimentálních ("Days Of Why And How"). Právě ty na sebe poutají největší pozornost a patří mezi to nejlepší na desce.
Co z toho všeho plyne? Dvojice se pokusila o posun novým směrem, získat nový zvuk. Jelikož ale žádná změna není ze dne na den, ani "Ash & Ice" není otočením o 180 stupňů a kompletním stylovým vybočením. Nejde tak ani o revoluci jako spíš o postupnou a logickou evoluci k hudbě specifické, identifikovatelné, stylové a hlavně osobité, na jejíž vlnu dosavadní fanoušci (a i ti zcela noví) naskočí více než snadno.
To, že několik kousků patří mezi slabší a méně výrazné ("Bitter Fruit", "Impossible Tracks"), je daň za snahu vydat se novým směrem. Onoho hledačství je však třeba si na novince The Kills cenit nejvíce, neboť právě jeho produktem jsou naprosto famózní jednotliviny (singly či bluesová "Hum For Your Buzz") a především celkově výborné album, které se řadí k tomu nejlepšímu od The Kills vůbec. Srpnový koncert v Praze nemůže být vzdálenější!
77.50%
70.00%
Komentáře