The Wombats - Glitterbug

Těžko říct, zda čeští fanoušci už stihli dostatečně ocenit koncertní kvality liverpoolských The Wombats. Přece jen je to pár let, co se poměrně obstojně prezentovali na hradeckém Rock For People (a o pár měsíců později i v Lucerna Music Baru). Ti slovenští ale mají názory jednoznačné. Jejich koncert na piešťanském Grapeu 2011 patřil mezi nejlepší a naživo hraná balada "Anti-D" doprovázená západem slunce je pro mnohé jedním z nejpamětihodnějších koncertních zážitků vůbec. Od koncertu na festivalu Fingers Up konaném už tento víkend v Mohelnici tak máme očekávání našponovaná hodně vysoko. A do velké míry za to může i novinka "Glitterbug".

Třetí deskou jako by The Wombats chtěli stvrdit, že oni mají jasno - i nadále se hodlají věnovat radostnému indie rocku jako vystřiženému ze středoškolských seriálů typu "One Tree Hill" (tam také ostatně zazněl jejich největší hit "Let's Dance To Joy Division") a na nějaké hudební dospívání zvysoka kašlou. Fanoušci umělecky hodnotnějších Arcade Fire nebo The War On Drugs tak musí hledat jinde. Stejně jako třeba u takových Mumm-Ra nebo The Sounds jde tady hlavně o zábavu.

Matthew Murphy a spol. na svém novém počinu nabízejí ještě méně kytar než dříve a čím dál zřetelněji dávají najevo, že synťáky jsou v jejich hudbě zcela zásadní. Je v podstatě úplně jedno, kterou z dvanácti skladeb si rozeberete - ve všech je kladen důraz na jednoduchost, chytlavost, zpěvný refrén, nekomplikovaný text a hravý, místy až funky spodek, který vám rozhýbe, ehm, spodek.

Nakažlivé a zároveň nenuceně hitové kousky jako "This Is Not A Party" nebo kytarovější "Sex And Question Marks" s úderným refrénem se tak směle můžou rovnat s už známými a velmi melodickými singly "Your Body Is A Weapon", "Give Me A Try" nebo Markem Crewem (například Bastille) koprodukovanou "Greek Tragedy". A v podobném duchu bychom mohli pokračovat i nadále. Jediné, co dojem trošku kazí, je uslzená balada "Isabel", která vedle už zmíněné "Anti-D" vypadá jako chudý příbuzný.

The Wombats natočili skvělou desku na léto, která se příjemně poslouchá a ještě lépe se na ni tancuje. Instantní líbivost ale obvykle značí také rychlou únavu materiálu, takže nezbývá než doufat, že na čtvrté album nebudeme muset čekat další čtyři roky. Ale i kdyby ano, s "Glitterbug" to uteče přece jen příjemněji.