The Young Gods

Pionýři spojování samplů s kytarovým rockem, švýcarští Young Gods, funguje na hudební scéně již čtvrt století. jejich inovativní zvuk se zrodil poté, co zakladatele skupiny, zpěváka a kytaristu Franze Treichlera znudila roku 1982 post-punková nová vlna a začal experimentovat se samplerem.

I když jejich debutové album zní na první poslech jako úderná rocková deska, při hlubším ponoru zjistíme, že ji netvoří ručně hrané riffy, ale strojové smyčky. Svými prvními dvěma alby The Young Gods spustili hlučnou a dosud neslýchanou zvukovou revoluci. Nespočívala jen v tvůrčí manipulaci s metalovými předlohami, ale inspirovali se i vážnou hudbou, i když ne tak banálním způsobem jako ELO či Deep Purple. Tak například, na albu L'Eau Rouge je skladba "La Fille De La Mort", jejíž úvod připomíná svižnou figuru elektrických varhan, která se promění ve zvukovou bouři s citací ze Šostakovičovy Páté symfonie. Koncem 80. let se vrátili ke zdrojům evropské populární hudby na albu Play Kurt Weill, jejich podání "Mackie Messer" a "September Song" působí jako zvukový kubismus, umožňující posluchači vnímat podvratné kabaretní songy Kurta Weilla v novém světle.

Zasloužený komerční úspěch přineslo skupině roku 1992 album TV Sky. Stoupající poptávka po industriální hudbě i vliv Young Gods na jiné kapely (jmenovitě Nine Inch Nails) přivedl skupině širší publikum. Uprostřed 90. let Young Gods rozvinuli (od počátku přítomné) kosmické dimenze své hudby a zaměřili se na ambient. Příkladem je "Moon Revolutions" na albu Only Heaven (1995), poklona Hendrixově "Are You Experienced", v níž samplovaná kytara chrlí lávu, na níž naváže bezmotorový let kovového kondora. Ambientní exkurze skupiny vrcholí na jejich předposledním albu, Music For Artificial Clouds, s pohledy na samý okraj reality jak z Hubblova dalekohledu.

Na albu Super Ready / Fragmenté (2007) se ale Young Gods vrátili ke svým kořenům, vášnivé smršti kytarových samplů, bicích a naléhavého zpěvu Franze Treichlera. Pak si ovšem dovolili možná největší drzost svojí kariéry - vybrat ze svého repertoáru ty nejznámější kusy, doplnit je několika coververzemi a vše nahrát v obsazení převážně pro tři španělky, perkuse a hlas v podobě desky Knock On Wood. Zatím poslední řadovkou je pak Everybody Knows (2010).