70 %
Jack White - Frozen Charlotte
Jack White už se několikrát zapsal do hudebních dějin. V budoucnu se na něj bude vzpomínat jako na jednoho z lidí, kteří vrátili zašlou...
80 %
Phoebe Bridgers - Lost Weekend
Taylor Swift i neustálý zájem médií o její osobní život. Mezitím ale Phoebe Bridgers také přišla o otce a na čas se z veřejného...
90 %
Evanescence - Sanctuary
Jen málokdy se šesté album libovolného interpreta či kapely dočká tak nadšených recenzí, jako se to povedlo Evanescence. A ani naše...
80 %
Dagny - Dancefloor Erotica
recenzi desky "Elle" psal, že se Dagny hudebně nijak dramaticky nevyvíjí, zároveň jsem dodával, že vlastně není kam a proč. Její...
80 %
Loathe - A Stranger to You
Loathe v únoru 2020 vydali "I Let It In and It Took Everything", nikdo ještě netušil, jak dokonale jejich hudba zapadne do atmosféry...
80 %
The Strokes - Reality Awaits
The Strokes už dávno nemají potřebu někomu dokazovat, že patří mezi nejdůležitější rockové kapely posledních pětadvaceti let. Jejich...
24.05.2022 - 10:59 | Acid3P
Páni, tak toto je jazda! Underworld zo seba vyžmýkali posledné zvyšky energie a nápadov a je z toho opäť neuveriteľný elektronický zážitok. Po prvých štyroch skladbách, kde hit strieda hit a do hlavy zavŕtajúci sa popevok si poviete, že toto bude klubový album desaťročia, potom však príde obligátne spomalenie a chill outové intermezzo aby vám ku koncu odpálili dekel dve posledné skladby, po ktorých s vyplazeným jazykom skonštatujete: Underworld to opäť dokázali! (btw. aby toho nebolo málo, tak v roku 1999 vyšli aj ďalšie fantastické britské elektronické albumy od Leftfield, Groove Armada, Chemical Brothers a ku tomu ešte spoza mláky Mobyho neprekonateľný Play)
03.12.2014 - 17:13 | blueskin
Lidé, kterým se toto líbí
strom-zprvní album, které od daného umělce slyšíte, mívá tendenci vyčnívat pro vás navždy z jeho diskografie, byť by obsahovala sebevíc hodnotnějších kousků. mám pocit, že jsem to s beaucoup fish trefil celkem dobře. v pořadí pátá deska underworld (třetí s darrenem emersonem) vyšla tři roky po trainspottingu a tedy i obrovském úspěchu skladby born slippy nuxx. ten tlak na naplnění očekávání, které do kapely kdekdo vkládal, musel být obrovský, underworld se s ním ale dokázali se ctí vyrovnat a boyleovský impulz přetavili v jednu z nejlepších nahrávek své kariéry. ať už si albem pouštíte v kuse, nebo si z něj vybíráte jen pár konkrétních skladeb, působí věci z beaucoup fish jako dokonalý odraz doby, v níž vznikaly. doby, která pomalu přestávala přát velkým kapelám všech možných žánrů a která postupně směřovala k velkému internetovému třesku na přelomu milénia, po kterém už v hudebním světě nezůstal kámen na kameni. stačí si jen za sebou pustit taneční energií kypící tracky jako shrudder/king of snake či moaner a pomalejší, melancholické kousky typu winjer či something like a mama. právě tyhle kontrasty mám na underworld asi nejraději a proto mi tak nesedí jejich pozdější tvorba, která jako by zploštila roviny, na kterých kapela tradičně operovala.