Zac Brown Band - The Owl

Aktuální řadovka vychází po více než dvou letech od předchozí, spíše průměrné nahrávky "Welcome Home", která svým zvukem patřila k nejtradičnějším počinům Zac Brown Bandu. Ten založil atlantský rodák Zachary Alexander Brown v roce 2002. Velkého úspěchu se dočkal již debut "The Foundation", za který muzikanti získali nominaci na Grammy a v kategorii Best New Artist dokonce zvítězili.

S posledními dvěma alby ale přišel menší útlum, alespoň z hlediska pozitivních reakcí kritiky. Prodeje a zájem fanoušků přesto neklesal a poslední deska "Welcome Home" zvítězila v žebříčku prodejnosti v kategorii Top Country Albums. Útěchu jim mohl přinést také osobní singl "My Old Man", který získal nominaci na Grammy.

S novinkou "The Owl" ale přichází výrazná změna stylu i zvuku. Ostatně sám Brown prohlásil, že ji nelze brát jako country album. Pokud se s touto skutečností smíříte pak, navzdory poměrně tradicionalisticky kouzelně pojatému přebalu, lze toto dílo brát jako esenci moderní populární hudby. Kombinace popu, elektroniky, rocku, country, R&B, ale i hip-hopu zní v podání bandu vesměs svěže a nápaditě.

Přestože je Zac velmi dobrým songwriterem, najal si (snad i kvůli odlišným hudebním vodám) hned několik respektovaných producentů, kteří mu pomohli s materiálem jak po skladatelské, tak po producentské stránce. Za zmínku určitě stojí Jason Boyd aka Poo Bear či Ryan Tedder z One Republic.

Album otevírá soul-popově hravá "The Woods", s překvapivě rapujícím frontmanem. A dostatečně napoví, jakým směrem se "The Owl" ubírá. Vyloženě oslnivý poslech nenabídne ani následující "Need This", která svůj radio friendly zvuk ani trochu neskrývá. Překvapením není ani částečné autorství zmíněného Teddera, jehož rukopis tu je cítit opravdu významně.

První silnou skladbou je baladická "Someone I Used To Know", která přes své elektronické aranže připomene tradiční kousky Zac Brown Bandu. Jádrem tu je tentokrát americká country a ta kapele zkrátka sedí o dost víc než předchozí ryzí úprk do světa popu.

Zábavná je také těžkopádně rustikální "Me And The Boys In The Band", na kterou svým umem přispěl mnoha Grammy ověnčený producent Luke Laird (naposledy mu soška přilétla letos za pecku "Space Cowboy" od Kacey Musgraves). Jedním z vrcholů nahrávky je gradující balada "Finish What We Started" s hostující Brandi Carlile. Americká zpěvačka se ukázala jako skvělý vokální sparing partner a společně si střihli skutečně emotivní a zároveň skladatelsky rafinovaný duet, kterému nechybí takřka nic. Je to prostě skladatelsky, producentsky i vokálně skvělý počin.

Balady jsou vůbec silnou devízou aktuální desky. Když se posluchač přebrodí přes trochu otravnou variaci Kid Rocka "God Given" či popově vykastrovanou "Warrior", která jako pocta americké armádě moc nezafungovala, doputuje do cíle, který nabídne kouřem a americanou navoněnou "Already On Fire", ale především úžasnou "Leaving Love Behind". U ní totiž zjihne srdce i tomu neprotřelejšímu kovbojovi. Píseň, která je jednoduše o lásce, nabídne nejen zajímavé, i když trochu klišovité rýmy, ale zejména skvělou práci s vokální linkou a aranžemi.

Zac Brown Band se svou stagnaci posledních let pokusil rozčísnout zcela novým zvukem, odklonem od původní country a sázkou na plejádu producentů. Ambiciózní počin se kapele spíš povedl, byť nejlepší momenty desky stejně nabídly tradičnější kousky. Sílu jí ubírají některé vyloženě jednoduché až bezduché popové prefabrikáty, velmi podobné současné tvorbě Maroon 5 či již zmíněných One Republic. Důvody, proč si album "The Owl" pořídit, ale přesto převažují nad těmi, proč nad ním mávnout rukou.

Druhý pohled Tomáše Parkana

"The Owl" - "Sova". Takové nevinné jméno a přitom už zvedlo ze židle nejednoho hudebního fanouška a po hříchu i řadu kritiků. Zac Brown je známý tím, že rád zkouší něco nového a vydává se mimo countryové vody, ať už je to spolupráce s Foo Fighters nebo rapperem Lilem Dickym. Ovšem jedenáct písniček, které připravil pro tuto desku, jsou trochu jiná káva. Silně připomínají slavné album Gartha Brookse "The Life Of Chris Gaines", na němž si odskočil do zcela necountryových vod. Ten si ovšem v roce 1999 chtěl s lidmi více pohrát a vydal počin coby australský rocker Chris Gaines. Zac Brown Band se za nic neschovává a nahrávku vydává pod svým jménem.

Na druhou stranu je třeba říct, že ve většině skladeb formace nejde tak daleko jako Brooks před dvaceti lety a zůstává více na countryové straně. Přesto je "The Owl" stylově natolik odlišná, že když jsem ji slyšel poprvé, bylo mi jasné, že tohle se americké, těžce zaškatulkované kritice vůbec nebude líbit. Naopak by se to ale mohlo líbit lidem v Evropě.

Zac Brown a jeho parta se totiž rozhodli osvěžit svou tvorbu různými žánry a k tomu si přivedli nejrůznější producenty. Největší zábava na tom ovšem je, že častokrát jméno producenta vůbec neodpovídá stylu písničky. Například "Need This", kterou produkovali Poo Bear a Ryan Tedder, má nádech reggae fusion, "OMW", s níž Brownovi pomáhal opět Poo Bear v tandemu se Sashou Sirotou, táhne někam k Imagine Dragons a třeba "Someone I Used To Know" z produkce Andrewa Watta čerpá z aktuální vlny současné křesťanské hudby.

Jako noc a den jsou dvě písničky, které měl pod patronací Max Martin - duet s Brandi Carlile "Finished What We Started" je v podstatě standardní countryová balada, zatímco následující "God Given" zabíhá do bro-country, tedy mixu country, hip-hopu a rapu. Mladý producent Andrew DeRoberts, který začíná být v kurzu, se ve "Warrior" nebál poslat kvintet k elektronice v kombinaci s rockem, což ostře kontrastuje s následující "Shoofly Pie", v níž se mísí country s blues. Pobaví i "Already On Fire", v níž lze slyšet reminiscenci Yello.

"The Owl" je zkrátka velmi pestrá mozaika, která se ale rozhodně nerozpadá. Díky Brownově tmelu drží velmi pevně při sobě a vytváří dílo, které stojí za pozornost každého, kdo nemá country za sprosté slovo. Na druhou stranu není ani pro puristy. Je totiž jedním z těch alb ukazujících, jakým směrem se dá vydat, pokud tento žánr nechce zakrnět a stát se pouze zálibou úzkého okruhu lidí. A Zac Brown Band to dělá velmi zábavnou formou.

8/10