ZVA 12-28 Band - Mňa nič nebolí, iba keď hrám

Dechová sekce může na první pohled působit jako něco, co k blues tak nějak patří. Má to ale snad znamenat, že by se parta ze Zvolena, která se nazvala podle státní poznávací značky, vydávala do vod bluesového středního proudu? Na to rovnou zapomeňte. Typický zvuk, daný zejména specifickým, mumlavě temným vokálem Nora Červenáka i jaksi suchým, úzkým tónem elektrické kytary, zůstává naplno přítomný. Jen s trojicí dechařů za zády se nyní zdá mnohem více groovy a od podlahy.

V muzice ZVA 12-28 Bandu byla vždy cítit jakási putyková, až odrhovačková přímočarost a nadhled. Červenák nejde pro nějaké to ostřejší slovo daleko. Upřímnost patří ke slovenskému triu odjakživa. Vedoucí persona nehledá v blues básnický obraz světa a svých trápení - naopak, popisuje jej tak syrově, jak to je jenom možné. Škoda, že to i díky originálnímu projevu není vždy stoprocentně srozumitelné.

"Spravila si zo mňa kreténa," vyčítá ve skladbě "Jelena", "Pivko" zase nabídne recept - ano, na pivo. Téměř šestiminutová "Korona blues" svou strašidelnou atmosférou a nosným dvojverším "Já nejsem mrtvý / já eště dýchám" připomene tvorbu Toma Waitse. A titulní "Mňa nič nebolí, iba keď hrám" nabídne vyznání, s nímž se bez problémů může ztotožnit prakticky každý muzikant - a nejeden posluchač.

V životodárné energii, již tak dobře ztělesňuje titulní slogan, se novinka ZVA 12-28 Bandu doslova koupe. Specifické ohýbání blues, které ale nejde proti jeho podstatě, nabízí i na novém albu skvělou a strhující dynamiku. Slovenská kapela lehce proměnila svou tvář, dechové aranže, které si místy pohrávají až s ozvěnami dechovky, přidávají nové slušivé barvy a svěží energii. Trio ze Zvolena se do studia nezavírá příliš často - když to ale udělá, rozhodně to stojí za to. "Mňa nič nebolí, iba keď hrám" je skvělé album.]]>