Ariel Pink - Dedicated To Bobby Jameson

Hudbu nezřídka provázejí příběhy, které autoři prožívají nebo s nimi určitým způsobem souzní. Jeden takový hluboce zasáhl kalifornského hudebníka a písničkáře Ariela Marcuse Rosenberga, známého coby Ariel Pink. Když se začetl do životních výpovědí smolaře hudební branže, písničkáře Bobbyho Jamesona, zacvičily s ním natolik, že se rozhodl věnovat mu celou desku. Polozapomenutý muzikant zemřel v roce 2015 a na novém Pinkově albu Dedicated to Bobby Jameson podle slov autora umírá znovu. Alespoň v úvodní písni Time to Meet Your God.

Pink podobně jako na předchozí úspěšné nahrávce Pom Pom, znovu kultivuje skladby na principech populární hudby 70. a 80. let, s nímž jako by povařil hodně z Jamesonových drogových zásob. S dokonalou znalostí popového kánonu obohacuje nekomplikované melodie experimentálním rockem, psychedelií, funky, krautrockem a elektronikou. Oproti Pom Pom ale chillwavevový guru přeci jen nepouští oheň tak zprudka – v písních to zmateně bublá, ale peprnější rockové zkreslení vytěkalo.

Určitou divokost albu upřít nelze. V Time to Live se do čiré popové deklamace vtírá neukázněný postpunk následovaný parafrázovaným nápěvem Video Killed the Radio Star. S Death Patrol přijíždí na desku Soul Train a ze Santa’s in the Closet jako by promlouval ikonický Falco. Pink nenechá zahálet ani svoje schopnosti vnímat z nových úhlů postarší písně, například u Feels Like Heaven citlivě předělává asi nejznámější skladbu osmdesátkového one hit wonderu Fiction Factory. Albu však kraluje ústřední hit Another Weekend s pinkovsky příznačnými, nečekanými a lehce absurdními melodickými zvraty. 

Dedicated to Bobby Jameson má i svá úskalí. Nápady se opakují, místy téměř splývají s minulými deskami. Navzdory tomu Ariel Pink neztrácí šmrnc a některé skladby se zapomnění určitě vyhnou. Stejně jako se mu nakonec vyhnul i Bobby Jameson.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #77.