The Cult - Dreamtime

Přestože je album Dreamtime oficiálním debutem skupiny, členové The Cult už měli v době jeho vzniku leccos za sebou. V osobě frontmana Iana Astburyho i v názvu kapely je tu zřejmá návaznost na zaniklou formaci The Southern Death Cult, po níž zbyla pouze stejnojmenná kompilace singlů, demonahrávek a živých koncertních záznamů, kytarista Billy Duffy a bubeník Nigel Preston zase mezitím sbírali zkušenosti v kapele Theatre of Hate a basák Jamie Stewart se zaučoval u londýnských Ritual. Všichni vycházeli z podobných inspiračních zdrojů, jejichž společným jmenovatelem byl v Británii tehdy stále populárnější gothic rock, album Dreamtime je ale už zastihuje ve fázi postupného setřásání jeho stigmat a vstřebávání jiného rockového proudu, který byl naopak v polovině osmdesátých let zoufale staromódní, a sice hard rocku.

Časy zarostlých bigbítových hrdinů předchozí dekády byly dávno pryč a grungeové obrození ještě v nedohlednu. Davy dělnické mládeže teď přitahoval bouřlivě se vyvíjející heavy metal a na klasický hard rock recyklující odkaz Led Zeppelin byl na Ostrovech zvědavý málokdo. Ale tím, že The Cult do jeho teritorií vplouvali přímo z kalných vod gotického post-punku, zčeřených navíc indiánskou mystikou, stvořili poměrně neotřelý hybrid, atraktivní pro zmalované temnotáře i pro metalisty v džískách. Na Dreamtime sice ponurá estetika The Cure nebo Bauhaus stále silně rezonuje, nicméně pecky jako Go West nebo Dreamtime už naznačují, že čtveřici vedle gotických chmur baví i hardrockové siláctví a přímočarý odpich.

Tímhle směrem samozřejmě skupinu táhne také Astburyho vypjatý vokál s charakteristickým přiškrcováním na konci frází. Ten se okamžitě stal hlavním poznávacím znamením The Cult, ale srovnatelný je i vklad Billyho Duffyho, jehož šikovně zaranžované kytarové party dokáží udržet napětí i tam, kde má songwriterský um obou výhradních autorů ještě určité rezervy ve schopnosti napsat hit. Jeho definici, je-li jaká, se blíží singlovky Go West, Spiritwalker, ale výrazné jsou i 83rd Dream, Gimmick nebo závěrečná balada s drogovou tématikou Bad Medicine Waltz. Nicméně skutečné šlágry v té době teprve dřímají v Astburyho a Duffyho hlavách. Hvězdné chvíle skupiny mají teprve přijít.