FDK - Earthlinked

Přestože druhé album pražských FDK vyšlo ve stahovatelné podobě již před více než rokem, přičemž zlatě potištěné digipakové verze se po četných technických obtížích dočkalo o několik měsíců později, jeho kvality jsou natolik zjevné, pronikavé i bronzovou Břitvou oceněné, že má smysl si je připomínat nejenom nyní, ale snad také ve vzdálenější budoucnosti.

Skupina zde plně navazuje na excelentní debut a předkládá tedy něco, co bývá zpravidla označováno coby post-metal. Zjevné jsou však nejen metalové, ale i hardcorové kořeny, dále pokryté ambientně plynoucím potemnělým příkrovem, který má velice blízko i třeba ke klasickému doom metalu, stejně jako tvrdému emo coru. Uzavírá se tím bludný, ale fascinující kruh poznání, že se k sobě čím dál blíže dostávají soubory z někdy podobných, ale občas i odlišnějších zákoutí, když v tuzemském měřítku lze vzpomenout ledacos od starých průkopníků Lvmen a Thema Eleven či jejich nástupce Mother přes již nehrající Gospel of the Future nebo instrumentální Five Seconds to Leave až třeba po blackmetalové vývojáře Heiden, kteří sem míří z hodně vzdálených končin. Východiska se liší, nálady se však sbližují, případně alespoň schopnost společné koncertní existence.

Ačkoliv ve světovém kontextu zřejmě nejde o nic originálního a dokonce lze mluvit o určitém trendu posledních let, zde reflektovaná kapela se prezentuje na natolik vysoké úrovni, že v rámci české scény představuje z mnohačetných důvodů bezmála její vrchol.

Neproniknutelná hutnost kytarových stěn se famózně snoubí s čarokrásně melodickou elegancí, s níž si bravurně rozumí přesvědčivě řvaný zpěv, vše posazující do podoby výrazné naléhavosti. Právě ta současně představuje základní stavební kámen poslechové jedinečnosti, jejíž fascinující efekt se však mocně projevuje i v pasážích či celých skladbách zcela nezpívaných.

Zcela nepochybný a ve vzájemně dokonalé harmonii je také silně vyvinutý smysl pro to, kdy se jen jemně ploužit a kdy naopak přitlačit do té míry, že důmyslně stavěný melodický motiv přechází v mohutně hřmotnou explozi. Výsledným poznáním pak nemůže být nic jiného, než nudná až otřepaná fráze o neskutečně kompaktním celku, kde všechno do sebe skvěle zapadá a nic odnikud netrčí.

Pokud je možné vypíchnout některý konkrétní song, pak hlavně kompozici „The First Dream“, ústící do přenádherného až příjemně podbízivého melodického finále, kdy zeslabující se kytary dávají vyniknout geniálně uchopenému záchvěvu čistého zpěvu.

Album rozhodně není žánrově nespoutanou explozí kreativních nápadů a naopak jsou na něm patrné jisté výrazové mantinely. Leč i s tímto omezením se podařilo zplodit nahrávku, která především svým emotivním nábojem má sílu strhnout vstřícně naladěného příjemce a utvrdit jej v neklamném pocitu, že i u nás lze hledat a najít soubory mezinárodních parametrů.

recenzi poskytnul hudební server Aardvark