FDK nezanikli, návrat v pravém slova smyslu to tak není. Jen jaksi utlumili svoji činnost a je rozhodně příznačné, že svou čerstvou nahrávku, vydanou na mladém labelu Kabinet Records, nazvali právě "Sunlight". Skutečně totiž působí jako ráno po hodně dlouhé noci, v jejíchž temnotách určitě vězí i úvahy o kapelní budoucnosti, o smyslu pokračování i vize toho, jakým směrem se vydat.
Po třinácti letech tu tak máme před sebou skupinu, která je lidsky zkušenější a moudřejší, přibývající křížky na krku jí ale nikterak neobrousily schopnost budovat emocionálně působivé skladby, které mají sílu nekompromisně drtícího kladiva. Tohle je přesně to kouzlo posthardcoru. Posluchače drtit a zároveň jej povznášet pomocí velkolepých melodií, strhávat ho vlnami hlučících kytarových stěn a po té zhruba třičtvrtěhodině jej vyplivnout omláceného, ale katarzně očištěného. A vůbec to, jak by se snad mohlo zdát, není nepříjemné.
Povznášející temnota, to je to, co tvorbu FDK charakterizovalo před lety a dá se použít i k popisu aktuálního díla. To ve skutečně monumentálním duchu otevírá "Prayer For The Sunlight", mocná, výpravná skladba, která se zarývá hluboko, ale nikdy neztrácí naději. FDK nikdy nepsali o veselých věcech. Jejich neprostupné kytarové stěny byly spíše podkladem pro až depresivní úvahy a vize. Válka, znečištění, svět propojený internetem, v němž je jedinou cestou z onlajnu smrt.
Na druhou stranu, světlo tu stále... číst dále
FDK nezanikli, návrat v pravém slova smyslu to tak není. Jen jaksi utlumili svoji činnost a je rozhodně příznačné, že svou čerstvou nahrávku, vydanou na mladém labelu Kabinet Records, nazvali právě "Sunlight". Skutečně totiž působí jako ráno po hodně dlouhé noci, v jejíchž temnotách určitě vězí i úvahy o kapelní budoucnosti, o smyslu pokračování i vize toho, jakým směrem se vydat.
Po třinácti letech tu tak máme před sebou skupinu, která je lidsky zkušenější a moudřejší, přibývající křížky na krku jí ale nikterak neobrousily schopnost budovat emocionálně působivé skladby, které mají sílu nekompromisně drtícího kladiva. Tohle je přesně to kouzlo posthardcoru. Posluchače drtit a zároveň jej povznášet pomocí velkolepých melodií, strhávat ho vlnami hlučících kytarových stěn a po té zhruba třičtvrtěhodině jej vyplivnout omláceného, ale katarzně očištěného. A vůbec to, jak by se snad mohlo zdát, není nepříjemné.
Povznášející temnota, to je to, co tvorbu FDK charakterizovalo před lety a dá se použít i k popisu aktuálního díla. To ve skutečně monumentálním duchu otevírá "Prayer For The Sunlight", mocná, výpravná skladba, která se zarývá hluboko, ale nikdy neztrácí naději. FDK nikdy nepsali o veselých věcech. Jejich neprostupné kytarové stěny byly spíše podkladem pro až depresivní úvahy a vize. Válka, znečištění, svět propojený internetem, v němž je jedinou cestou z onlajnu smrt.
Na druhou stranu, světlo tu stále probleskuje a nemizí. "Reset all of that," nabádají k činu, ke změně v "Unanswered Calls", "I choose to come alive," zní rozhodně v "Something Pure" a celé album uzavírá skladba "Proud and Scarred" apelativním "Die or break a chain!" Témata nejsou příliš inovativní, nicméně ten mírně motivační charakter je na albu funkční a celkově pozitivní dojem nijak nesráží.
"Sunlight" působí velmi sevřeným dojmem - možná až příliš, žádný z osmi songů z něj vyloženě neční. Formálně jsou si velmi podobné, jen občas nabourá hlučnou kytarovou stěnu čistý vokál a křehčí pasáž. Ona schopnost vystavět hudbu tak, že se v ní posluchač doslova ztratí, je trochu dvojsečná. Rozhodně se podílí na působivosti nahrávky i na jejím katarzním účinku, občas ale trochu splývá. A pak vás nejednou ve finále vyplivne ven, do skutečného světa, vy si vybavujete jen útržky a divíte se, že už je ta cesta za vámi.
V každém případě je "Sunlight" návratem, na který se vyplatilo čekat. FDK ze svého kouzla nic neztratili, jejich hudba má platnost i nyní. Možná i větší, když svět, o kterém vypovídá není jen temnou vizí, ale žitou realitou.]]>
78.75%
74.35%
Komentáře