Gojira - Magma

Ledgerův Joker v tom měl jasno: „Jsem vyslanec chaosu. A víš, jak se to má s chaosem? Je spravedlivý.“ A Gojira? To byl vždy svrchovaně spravedlivý i překvapivě záludný chaos. Francouzská spojka vzala novodobému death metalu zatuchlost, agresi její bezelstnou přímočarost a naučila kytarovou tvrdost trpělivosti. S krajany Hacride pak tahle nová francouzská škola spoluurčovala směr a ráz moderního extrémního metalu posledních let, jehož vrcholem byla bezesporu fatální, zásadní nahrávka From Mars to Sirius z roku 2005. Bruto, neto, tahle čtveřice se zkrátka naučila nakládat bez obalu a po dvou veskrze podobných nahrávkách teď přichází s šestou řadovkou Magma.

Hudba nikdy nebude alibi lidských emocí, spíš jejich katalyzátorem. I přes fakt, že se bratři Duplantierové na novince vyrovnávají se smrtí matky, z očekávané vnitřní hloubky vyplouvá překvapivě jednoznačná nahrávka, která všechny dosavadní tvůrčí přednosti přímo nepodtrhuje, nýbrž je zúročuje. Úvodní skladbě The Shooting Star sluší čistý vokál, neurotický rock’n’roll v singlu Stranded proměňují na jednoduše přímočarou hitovku, aby následně překvapili stonerovou mezihrou Yellow Stone. Škoda, že tenhle motiv nedotáhli do plnohodnotné skladby, která by byla albu samostatnou alternativou. Když navíc titulní Magma atmosférou i riffem připomene poslední nahrávky Mastodon, kruh se pomyslně uzavírá. Namísto bolavé autenticity uvolněná jistota, kterou brzdí až závěrečná, zbytečně okázalá snaha o podtržení výrazové pestrosti.

Pakliže máte natolik charakteristický zvuk i tvůrčí rukopis, může časem přijít tendence klišé vytvářet, ne je přímo následovat. A i když jsou to klišé příjemná a chtěná, Gojira se svou dosud nejpřístupnější nahrávkou přiblížila více k prchavému dojmu než trvanlivým hudebním hodnotám.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #64.