John Grant - Grey Tickles, Black Pressure

Že se John Grant skrz písně většinou svěřuje se svými problémy, ví snad každý, kdo si našel čas jeho tvorbu poslechnout. Nový materiál v tomto ohledu přináší malou revoluci. "Chtěl jsem znít náladověji a naštvaněji, i když mě to stálo hodně práce," tvrdil v rozhovorech. Povedlo se mu to?

Rozhodně ano. Bylo-li pro vás už HIV rozjímání na "Pale Green Ghosts" nepříjemně otevřené, do novinky se raději nepouštějte. Některé momenty by vás mohly rozčílit - třeba když své trápení hned v titulní skladbě přirovná k dětem s rakovinou (po chvilce naštěstí dodá, že s tím se nemůže měřit) nebo svému nepříteli jako ideálního společníka doporučí Hitlera ("You & Him"). Dalo by se říci, že jestli do nynějška měly Johnovy myšlenky nějakou uzdu, na "Grey Tickles, Black Pressure" ji úspěšně přetrhl.

Bláznivější nejsou pouze texty, ale také hudební podklad. Jako příklad lze uvést například "Snug Slacks", ve které se tento vousáč na šíleném beatu vyblbnul s auto-tunem - na prvních několik poslechů naprosto nepřístupná věc. Podobně se má "Voodoo Doll", která se ze začátku tváří jako nejdepresivnější skladba, kterou kdy Grant složil. Už prvních pět sekund zapůsobí jako ledová sprcha. O případné rampouchy se ale postará elektronická smršť v refrénu, kde se dozvídáme, čím vším si voodoo panenka prošla. Tyto dva kousky můžeme označit za největší experimenty, co nynější obyvatel Islandu stvořil.

Nemusíte se ale bát, že by John opustil svou parketu - balady. Ať už mluvíme o druhém singlu proloženém naléhavým saxofonem "Down Here" či "No More Tangles", v níž zpěvák doufá v budoucnost "bez hádek, slz, falešných her s narcistickými gayi a jimi podobnými". U "Global Warming" trochu zamrzí délka stopáže - k přidání nějakého tesklivého sóla jako u "Glacier" z minulé desky skladba téměř vybízí. To by ale možná znamenalo tak trochu vykrást sám sebe.

John Grant to opět dokázal. Nad některými svými trampotami se zasmál, s jinými dojal. Po dohrání novinky se nicméně nelze ubránit dojmu, že jde především o mix debutu "Queen Of Denmark" a "Pale Green Ghosts". O mix skvělý, ale něco postrádající. Možná větší ucelenost. I tak je "Grey Tickles, Black Pressure" jedním z nejlepších alb roku 2015.