Lucie Bílá - Vzkaz pro Ježíška

Lucie Bílá, aktuální stříbrná slavice, vsadila na obou dílech "Bílých Vánoc" v drtivé většině na angloamerické klasiky, které nechala opatřit českými texty. Na ten druhý navíc natočila tři zcela původní sváteční písně, které pro ni složili lídr Arakainu Jan Toužimský, Radůza a zpěvaččin dvorní kapelník Petr Malásek. Všechny disponovaly vysokou kvalitou.

Nyní se rozhodla dát šanci současným v Česku populárním autorům. Ti tvoří už trochu modernějším způsobem, ve finále ale stejně jde hlavně o to, jestli je song dobrý, zapamatovatelný a vleze do hlavy, nebo ne. Pokáč už se několikrát osvědčil, umí složit chytlavou melodii a k ní napsat smysluplný text. Jeho skladbu "O Vánocích", která vyšla i s klipem předloni, lze vnímat jako tak trochu pilot celého počinu. A dost povedený.

To se o letošním singlu s klipem "Vzkaz pro Ježíška", který navíc dodal název celému dílu, napsat nedá. Složili ho O5 a Radeček, kteří v éteru zabodovali hitem "Hory" a několika dalšími. V refrénu: "Ježíšku můj / prosím Tě buď nám věrný / po nebi pluj / příteli neochvějný / sám z nás / a asi se ti stýská / vzkaz mám pro Ježíška" zarazí především spojení sám z nás, u kterého recenzent prostě nerozklíčoval, co jím chce básník říci.

A vlastně všechny čtyři songy, které tito muzikanti interpretce na desku přichystali, působí hodně křečovitě. Snaha stvořit hit obrovská, ale výsledek chabý. Texty znějí upoceně, klopotně, chybí jim lehká ruka. A podobně to dopadlo i s melodiemi. Kromě Radečků a Pokáče dostala dvakrát autorský prostor i Patricie Kaňok - a v písních "Miluju" i "Návod na štěstí" se jí přece jenom dařilo o dost líp.

Samozřejmě, že jde o písničky plné klišé - jehličí, svetrů, rolniček. Jenže kdyby tohle lidé nechtěli slyšet, proč by tvůrci takové songy skládali? Samozřejmě je zapotřebí je podat tak, aby nevyzněly úplně pitomě. Také se v nich dá vyčíst jasný odklon od duchovní podstaty Vánoc ke světským příběhům a věcem, takže nějaké pokračování nádherné Radůziny "Marie, zda víš" rozhodně nečekejte. Zato zde můžete znovu cítit obrovskou úctu a vděk rodičům. Poslední položka se jmenuje na rovinu "Pro tátu".

Vzhledem ke stopáži kolekce, která se svými devíti skladbami jen těsně překračuje půlhodinku, máme co do činění s nahrávkou, která se po boku "Bílých Vánoc" i jejich pokračování zdá trochu jako chudá příbuzná. Výsledek dost tahá nahoru - samozřejmě - hlas Lucie Bílé, způsob podání i hudební práce Martina Maxo Šrámka - sice moderní, ale uchopená s velkým citem. Zpěvačka jde určitě správnou cestou, ale při výběru autorů by si měla příště dát větší pozor. Ne vše momentálně populární je totiž zároveň i kvalitní.]]>