Olympic - Marathón (LP reedice 2026)

"4" se kapela octla ve stavu klinické smrti, Petr Janda ji dokonce úplně rozpustil (neprávem je mu vytýkáno, že Olympic skončil už několikrát, ale podívejte se na takový Elán. Další oficiální konec následoval po oslavě třiceti let formace v roce 1992 a pak už žádný další). A nebýt dromedára Miroslava Berky, který za Jandou stále chodil a přemlouval ho, aby pokračoval, kdoví, jak by to s naší nejslavnější rockovou skupinou dopadlo.

Petr Janda dělal klasického námezdního kytaristu v TOČRu či FISYu, psal písničky pro jiné zpěváky a pnutí hrát se svojí partou tím pádem necítil tak velké. Navíc baskytarista Pavel Petráš nebyl typickým bigbíťákem tělem i krví, spíš ho to táhlo kamsi k šansonu. Jenže na lepší časy se zablýskalo, když do sestavy přišel z Mníšku pod Brdy jistý Milan Broum. A tento pán - z mého pohledu dlouhodobě nejlepší baskytarista v republice - shodou okolností slaví letos dvě jubilea. Životních 75 let a 50 let v této formaci.

Přinesl do ní neuvěřitelný drajv a virtuozitu, kterou seskupení využilo na této netradiční desce vydané v roce 1978. Jejím hlavním přívlastkem je totiž pestrost. I když obsahuje pouhou osmičku skladeb, své si na ní najde každý. Nechybí kousky trvající sedm minut, ale klidně jen dvě, pomalé i rychlé, hitové i rozsáhlejší kompozice. Jediným úletem budiž Hejdukova "Tak teto, tady je to", ve které Janda oprášil housle, ale jinak se nic moc vytýkat nedá.

Hlavním textařem se tenkrát stal Zdeněk Borovec a největší hit počinu se zrodil z krásné balady "Taky jsem se narodil bos". Kapela se k ní později vrátila v plné stopáži vlastně už jen v roce 1995 v programu Unplugged a rozhodně doporučuji prohlédnout si přiložené video - tahle verze stojí za to.

K hitovkám patří i "Nech to být", kterou můžeme dodnes slyšet v některých rádiích, orientujících se na českou populární tvorbu. Deska začíná a končí skladbami, které na sebe volně navazují textem i kompozičně. "Jako kluci začli jsme hrát" i "Tak jedem dál" jsou pěvecky rozděleny mezi Petry Jandu i Hejduka, nechybí jim časté změny rytmu, nálad a snad i žánrů. Mají dlouhou stopáž, ale když se do nich zaposloucháte, utečou jako voda.

Lehce depresivní "Mráz" pěvecky obstaral bubeník Petr Hejduk, který to se svým popovým přístupem neměl u kapelníka Jandy vždycky jednoduché. Samotná titulní věc dost překvapila soudruhy v únoru roku 1976 na Festivalu politické písně Sokolov. Zde má něco přes sedm minut, ale na tomto festivalu trvala ještě o čtyři minuty déle - a během předlouhých sól začali pánové v kravatách dokonce odcházet.

Byla to složitá doba pro kapelu i pro nahrávání jejího pátého studiového alba. I kvůli dlouhým výrobním lhůtám, o kterých se zmiňoval v tehdejší Melodii hudební publicista František Horáček, málem "došlo k jeho k.o.". Při natáčení se vystřídali tři hudební režiséři a tři hudební technici. Předcházející exportní počin "Overhead" dokonce obsahoval hned kvarteto olympických baskytaristů a píseň "My world" patří k bonusům na formátu CD.

S tímhle chaosem však už byl po "Maratónu" konec. Olympic čekal třítisící koncert v pražské Lucerně a zmiňovaná slavná "Trilogie" ho vrátila zpátky do nejvyšších pater.

"Marathón" je ve finále moc příjemná deska. Její letošní reedici tradičně připravila chodící kronika formace Oldřich Zámostný. Ten samozřejmě dopsal bohatý sleevenote, s Milanem Broumem a Petrem Jandou vybral devět bonusů pro reedovaný formát CD (včetně několika dosud nevydaných live verzí nahrávek z let 1977 - 1980) a Supraphon zařídil parádní remastering. Opět z toho vzešel příjemný počin a už na podzim se fanoušci mohou těšit na další vydavatelské překvapení. ]]>