M.I.A. - Matangi

Může být užitečné prohledávat významové úrovně hudebních nahrávek a může to být pěkné i u cejlonské čičmuny M.I.A., stejně jako může být krásné a podobně významotvorné svlékání divokých holek (která v tu chvíli není bohyně?), ale snad bychom mohli nechat stranou souřadnice typu: Matangi – mocnost pořádku a soumrak iluze; zelená bohyně; „zvláštní, že mi maminka celý život neřekla, odkud pochází moje jméno“; koncept stejnojmenné hinduistické bohyně. Ani popel proti křížovkám a tolkienovským srandipičkám, jen jsem bral vždycky s rezervou společensko-revoluční dosah Madonny a v jistém ohledu jsou si Madonna Louise Veronica Ciccone a Mathangi „Maya“ Arulpragasam podobné. Jaroslav Špulák, kvůli kterému se vždycky hodí otevřít sobotní kulturní zazdi-stránku v deníku Právo, napsal, že „zpěvačka M.I.A. vplula do zmatku“. Nechme bokem stylistické kvality titulku, spíš se zkusme podívat, kam se ztratily silné písničky, po kterých se recenzent shání. V tomhle ohledu je čtvrté album Matangi opravdu hůře uchopitelné, tedy pokud je vám bližší hladký zvuk a schematická skladba písní. Můžeme se jen dohadovat, jak má kdo naposloucháno nebo jak subjektivní je hledání chytlavého songu, nicméně s předchozím albem / \ / \ / \ Y / \ (Maya) si Matangi příliš nezadá. Podstatnější je, jestli oceníte jedinečný mix hip hopu, elektroniky a popu, který mocně saje z domorodých rytmů, juke se tu páří s lacinou satisfakcí Bennyho Benassiho i s falusoidním bucharem Die Antwoord nebo bhangrou, táhlé nápěvy ladí s přistávajícím vrtulníkem. Spolu s aktivistickými slokami hledajícími lepší svět a zvukovými ozvěnami téhož světa vytváří M.I.A. globální pop v tom nejlepším smyslu slova. Oxymóron na několikátou je nová figura, a pokud mě má pomočit „bad girls“ ze Srí Lanky, ležím, ústa dokořán. Nejlepší cigoška na světě.

Recenze vyšla v hudebním magazínu Full Moon #33 .