Puscifer - Money Shot

Obrysy připravované desky Tool jsou čím dál zřetelnější a tak by se mohlo zdát, že novinka Puscifer, sólového projektu Maynarda Jamese Keenana, je jen odskokem na ukrácení času. Jenže Money Shot zdaleka nezní tak nezávazně, jak tohle Keenanovo alter ego zpočátku působilo. Osm let starý debut V Is for Vagina byl se svými elektronickými beaty, polomluveným vokálem a bizarní atmosférou pro fanoušky A Perfect Circle a Tool spíš pozoruhodný úlet. O čtyři roky mladší Conditions of My Parole už bylo Keenanovu charakteristickému rukopisu mnohem blíž a na letošním Money Shot se tento milovník více či méně zvráceného humoru tváří dokonce ještě seriózněji.

Navzdory tradičně úchylnému obalu je to soustředěná, rozvážná a pečlivě narýsovaná deska. Každý tón, ruch nebo úder má své jasně určené místo, elektronika a kytary jsou v rovnováze, rytmika ústrojně přechází ze strojové do přirozeně tepající, konkrétní tóny se často roztékají do ambientně-industriálních koloratur, ale nikdy neodletí do výšin bezbřehé abstrakce. Dynamika je spíš tlumená, tempa pomalejší, melodie méně v popředí než na minulé desce, s každým poslechem ale vykvétají do opojnějších barev (Agostina, The Arsonist, Autumn), tak, jak jsme u Maynarda zvyklí. Převažující kontemplativní náladě se vymyká titulní, nervně dusající Money Shot, to ale neznamená, že by zbytek splýval. Skladby prodělávají nenásilný, ale důmyslný vývoj, který při povrchním poslechu může zaniknout, ten pozorný ale odmění povznášejícími zážitky.

Svému okouzlení přírodou a nekonečnem (Grand Canyon), čerstvým otcovstvím (Agostina) nebo naopak rozčarování z důsledků deprivace (The Arsonist) či fanatismu (The Life of Brian) dává Keenan průchod neobyčejně procítěným zpěvem, tu něžným, jindy zlověstnějším, ale jen zřídka se dotýkajícím agresivnějších rejstříků. Už na Conditions of My Parole se mohl opřít o doprovodný vokál Cariny Round, tentokrát jí poskytuje ještě větší prostor, včetně několika výrazných sólových příležitostí. Její hlas tvoří s tím Maynardovým harmonickou jednotu.

Puscifer už není jen tak nějaká bokovka. Žije vlastním životem a kdo ví, jestli neodráží Maynardovo nitro věrněji než jeho slavnější kapely. Jestli byl tento projekt v umělcově portfoliu zatím spíš chudším příbuzným, tahle deska na tom může hodně změnit.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #56.