Koncerty popových, rockových, ale i jiných projektů se symfonickými orchestry jsou vždy výzvou, jež může dopadnout všelijak. Své by o tom mohli vyprávět mnozí. U nás se to povedlo třeba kapelám Tata Bojs nebo Zrní. Obě skupiny se snažily, aby symfonické aranže nebyly pouhým dokrášlením známých písní. To hlavní tudíž bylo na orchestru, s nímž vytvořily fungující olbřímí ansámbl. Stejnou cestou se zjevně vydal i SOHN. Spojil se s The Metropole Orkest a společně odehráli koncert v amsterdamském prostoru Melkweg. Vystoupení ze 16. října loňského roku zaznamenaly i kamery, tento text se ovšem věnuje audio verzi vydané začátkem měsíce.
O aranže se postarala hned pětice autorů - Simon Dobson, Stefan Behrisch, Tom Trapp, Angelo Di Loreto a Hans Ek, jenž se ujal rovněž role dirigenta celého tělesa. Všichni se však naplno ponořili do civilních symfonií hlavního aktéra a vytvořili k nim zcela nové hudební vrstvy. Čtyřiapadesátičlenný orchestr měl skutečně co hrát. Elektronika se dostala do ústraní a prim hrály zhmotněná smyčcová síla, klavírní linie, precizní dechová sekce, živé bicí a perkuse. Vedle nich pak hrdě stáli souputníci "Topha" Taylora, kteří s ním odjeli už turné k desce "Rennen". Do setlistu se dostal i tehdy aktuální singl "Hue/Nil", velmi milým překvapením pak byly návraty ke skvěle přijatému debutu "Tremors".
SOHN svou show poskládal skvěle. Na samotný počátek vybral spíše komornější kousky "Hue" a "Fool", během kterých bez... číst dále
Koncerty popových, rockových, ale i jiných projektů se symfonickými orchestry jsou vždy výzvou, jež může dopadnout všelijak. Své by o tom mohli vyprávět mnozí. U nás se to povedlo třeba kapelám Tata Bojs nebo Zrní. Obě skupiny se snažily, aby symfonické aranže nebyly pouhým dokrášlením známých písní. To hlavní tudíž bylo na orchestru, s nímž vytvořily fungující olbřímí ansámbl. Stejnou cestou se zjevně vydal i SOHN. Spojil se s The Metropole Orkest a společně odehráli koncert v amsterdamském prostoru Melkweg. Vystoupení ze 16. října loňského roku zaznamenaly i kamery, tento text se ovšem věnuje audio verzi vydané začátkem měsíce.
O aranže se postarala hned pětice autorů - Simon Dobson, Stefan Behrisch, Tom Trapp, Angelo Di Loreto a Hans Ek, jenž se ujal rovněž role dirigenta celého tělesa. Všichni se však naplno ponořili do civilních symfonií hlavního aktéra a vytvořili k nim zcela nové hudební vrstvy. Čtyřiapadesátičlenný orchestr měl skutečně co hrát. Elektronika se dostala do ústraní a prim hrály zhmotněná smyčcová síla, klavírní linie, precizní dechová sekce, živé bicí a perkuse. Vedle nich pak hrdě stáli souputníci "Topha" Taylora, kteří s ním odjeli už turné k desce "Rennen". Do setlistu se dostal i tehdy aktuální singl "Hue/Nil", velmi milým překvapením pak byly návraty ke skvěle přijatému debutu "Tremors".
SOHN svou show poskládal skvěle. Na samotný počátek vybral spíše komornější kousky "Hue" a "Fool", během kterých bez mrknutí oka dokázal jistotu svého hlasového projevu i zručnost živé prezentace, jež byla bezchybná a místy až srdcervoucí. "Signal" a hlavně "The Wheel" (Taylorův první oficiálně vydaný singl, ještě na značce Aesop) se drží původní hry se samply, symfonici je však posouvají do zcela jiných dimenzí. S přibývajícím časem se do popředí dere i jakási dravost, naléhavost a emoční dřeň - zlomovým bodem jsou "Harbor" a neskutečná "Lights", již hned následně doplňuje singlová "Lessons". Finále hlavního bloku v podobě "Hard Liquor" téměř podlamuje kolena.
Přídavky však v ničem nezaostávají, naopak ještě více zatápějí pod kotlem bezbřehých emocí. SOHN si pro tento účel nachystal trojici "Artifice", "Conrad" a "Rennen", tedy kusy, které mají až skličující náboj a v maximální míře odhalují civilnost jeho textů. První dva eruptivní songy střídá závěrečná, dojemná kompozice "Rennen". Její aranže sázejí jen na sólo pro klavír a smyčce - všechna elektronika byla pro tuto chvíli odmazána. Autor této úpravy Hans Ek evidentně věděl moc dobře, co se stane. I z poslechu této verze je patrné, jak velký emocionální tanker to je (video odhalí i nemálo uslzených očí).
"Live With The Metropole Orkest" je skvěle zaznamenanou vizitkou kooperace anglického muzikanta se symfonickým tělesem. SOHN může poděkovat zmíněným aranžérům, že orchestrální ozdoby nejsou jen pouhou výplní, ale plnohodnotnou složkou, jež citlivým a komorním skladbám dodává drive, melodickou klenutost a až éterický přesah. To vše doplňuje jeho perfektní, místy neskutečně naléhavý vokál. Tento klenot mezi živými záznamy se tak rozhodně stane význačným milníkem v Taylorově diskografii.
72.50%
65.00%
Komentáře