Stormzy - Heavy Is The Head

"Když mi Banksy oblékal vestu, měl jsem pocit, že mě testuje Bůh." Tak v "Audacity", jednom z úvodních songů aktuálního alba, zpětně hodnotí přípravy a samotné vystoupení na loňském ročníku Glastonbury sám Stormzy. Není to jen tak. Zatímco všechny headlinery, kteří vloni na nejdůležitějším festivalu planety zahráli, by dokázali vyjmenovat snad jen účastníci a opravdu velcí fanoušci, o tom, že jedním z nich byl právě tento rapper, vědí i ti, které hudba až tolik nebere. Diskutovanějšího vystoupení totiž tehdy nebylo. Symbol Union Jacka na hrudi odkazující na vzrůstající kriminalitu v Londýně byl nepřehlédnutelný. Stejně jako Stormzy.

Co je zač a jak je vůbec možné, že právě on byl už po první desce zařazen do line-upu stejně velkými písmeny jako The Killers, Kylie Minogue nebo The Cure? Historicky druhý nejmladší headliner a vůbec první umělec tmavé pleti, kterému se takové pocty dostalo, nezačínal od nuly. Počátky jeho dnešního úspěchu se totiž datují mnohem hlouběji. Do doby, kdy hip hop z chudinských částí Británie, nazývaný grime, transformoval UK garage a jungle do líbivější podoby a do hitparád začal pronikat poprvé. Dizzee Rascal. Kano. Tinchy Stryder. Wiley. Lady Sovereign. A do určité míry i The Streets či Tinie Tempah. Ti všichni a řada dalších před lety ušlapávali cestičku kombinaci vysokého tempa kolem 140 BPM a nepřístupně znějících synťáků, po které dnes kromě Stormzyho kráčí třeba i AJ Tracey, Novelist nebo Skepta, jehož čtvrtá deska "Konichiwa" obdržela prestižní Mercury Prize v roce 2016 a byla dalším důležitým milníkem žánru jako takového.

Když tedy Stormzy o rok později vydal svůj debut "Gang Sings & Prayer", vystřelil ke hvězdám skoro automaticky. Jeho pojetí grimeu je ale krapet odlišné a novinka "Heavy Is The Head" to jednoznačně podtrhuje. Mezi ryze žánrové singly jako "Vossi Bop" se nebojí vplést i mainstreamově úspěšnější styly a umělce. R&B zpěvačka H.E.R. si svým medovým hlasem ukradla píseň "One Second", vybrnkávanou na akustickou kytaru, pro sebe. V soulové baladě "Do Better", jedné z nejpříjemnějších skladeb novinky, si dokonce zazpívá i sám Michael Ebenazer Kwadjo Omari Owuo Jr., jak se autor alba jmenuje vlastním jménem. Můj osobní favorit "Lessons", v němž se vrací ke své bývalé přítelkyni Mama Jama, se zase nebojí gospelového sboru. Singl "Crown" už popový refrén ani nemaskuje a Stormzy se v něm zpovídá z toho, jak ho současná pozice tíží a že být na vrcholu není žádná sranda.

Vzhledem ke kořenům grimeu je paradoxní, ale svým způsobem i logické, že komerčně největší úspěch zaznamenal kousek "Own It", v němž taktéž kromě strmě rostoucího Burna Boye úřaduje globální superstar a prý i Stormzyho velký kamarád Ed Sheeran. Nikoho už nezajímá, co by tomu řekli žánroví pionýři. S takovým tandemem v zádech už nelze dělat nic jiného než sbírat ceny. Což je ostatně přesně to, co rapper na Brit Awards dělal. V roce 2018 si odnesl sošku za album roku, o dva roky později na to navázal oceněním za nejlepšího mužského interpreta.

Za jeho současným úspěchem ale nestojí jen líbivé refrény a trendy jména v pozadí. Šestadvacetiletý hudebník se totiž snaží, aby měl i co říct. Známé jsou jeho kritické komentáře vůči Therese May a Borisu Johnsonovi, jejichž dopad byl větší než nevhodné urážky homosexuálů z puberty, za které se musel dodatečně omlouvat. Grime totiž, na rozdíl od rapu, nestojí tolik na osobě performera, ale zaměřuje se spíše na agresivní tanec a dění na párty, neboť právě toto jeho zvuk podporuje. A taky už má za sebou i první krizi a ústup ze scény, neboť předchozí generace rapperů rovněž začala cílit na mainstream a vybouchlo jim to do obličeje.

Jedním z nich byl i Wiley, který je dnes považován za otce zakladatele a kterému Stormzy na "Heavy Is The Head" věnoval track "Wiley Flow". Ten je, společně se "Still Disappointed", dosud jedinými dvěma odpověďmi na už tři disstracky ze strany Wileyho. A jejich vzájemná roztržka a generační výměna jsou šťavnatými sousty pro fanoušky i pro britská média lačnící po senzacích.

A i když se ani Stormzy nevyhnul chvástání se nad vlastní slávou a prodanými nosiči, umí být i příjemně lidský a skromný. Jako třeba v "Rachel‘s Little Brother". Je taky hudebně hravý, jak dokazuje vytříbeným flow zdobená "Rainfall", v níž vysamploval kousek "Shackless (Praise You)" od amerického gospelového dua Mary Mary. Cizí mu pochopitelně nejsou ani otázky rasismu, k nimž se vyjadřuje v "Superheroes".

Je úsměvné, že o zmiňovaném vystoupení na Glastonbury si sám umělec myslel, že ho zkazil. Kvůli nefungujícímu in-ear odposlechu se na stagei neslyšel a dle svých vlastních slov po skončení svého setu hodinu plakal. Měl za to, že nejdůležitější moment ve svém životě, který byl tak symbolický pro celou kulturu, z níž vzešel, se mu kvůli technické chybě nepovedl. Stačilo ale pár hodin a po celém světě začaly vycházet články, které koncert vychvalovaly do nebes a stavěly Stormzyho na piedestal.

Album "Heavy Is The Head" teď sice ještě není vidět tolik jako jeho autor, už teď je ale jasné, že je to jedna z nejdůležitějších nahrávek minimálně loňského, ale vzhledem k prosincovému datu vydání vlastně i letošního roku.

Není náhoda, že se Stormzyho skladba objevila na soundtracku k videohře "FIFA 18". Že několik textů o něm publikoval Honza Vedral na Aktuálně.cz. Nebo že mu titulní článek věnoval náš sesterský časopis Full Moon. Jeho portrét najdete i v britské Národní galerii. Grime i Stormzy už totiž definitivně překročili řeku a z undergroundu se stali mainstreamem. Jak dlouho tam asi vydrží?