The Rasmus - Dark Matters

Na novinku helsinských The Rasmus jsme si museli počkat celých pět let. Nástupce eponymního předchůdce kapela natočila po delším oddechu přesně před rokem, tedy během září a října loňského roku pod producentským a skladatelským dohledem švédské party The Family. Ta v minulosti spolupracovala například s Iggy Azaleou, Loreen či Fifth Harmony. Pokud se vám do mysli vkrádá myšlenka, že novinka asi nebude zrovna přehlídkou nabroušených rockových kytar, pak máte naprostou pravdu.

Poslech nahrávky budí hned dva dojmy. První, že The Rasmus dospěli. Ten druhý, že je pro jejich skladatelské potřeby rock mrtvou záležitostí. Finská parta vždy balancovala na pomezí popu a rocku, ale na novince více než kdy dřív dala prostor své popové tváři. Při prvním poslechu to zamrzí, při dalším se s tím smíříte a nakonec se vám nové skladby začnou vlastně i líbit.

The Rasmus se za nový materiál od začátku nestyděli a ještě před vydáním deváté řadovky pumpovali do rádií singly, jak na běžícím páse. Zvuk ani styl skládání vlastně příliš nezměnili. Písně mají povětšinou tradičně hitový potenciál, jen jsou skladby tanečnější a ochuzené o gotické či emo kytary, které dříve alespoň lehce tvrdily zvuk.

"Dark Matters" v lecčem působí jako zajímavá severská odpověď na moderní pop Imagine Dragons. Skladby jsou vesměs jednoduché, velmi rytmické a stojí na výrazných klávesách a elektronických aranžích. Kytarovější kusy tak nahradily tanečnější a dark-rockové balady ustoupily sladkému vábení Lauriho Ylönena.

Poměrně krátká stopáž nabízí jinak velmi vyrovnaný materiál, který uvádí první emotivní singl "Paradise", jako stvořený pro rádia. Druhá pecka na albu "Something In The Dark" v určitých momentech připomíná největší hit kapely "In The Shadows". Nejtvrdší moment alba a zároveň taková připomínka předešlé tvorby je aktuálně poslední singl "Wonderman", který byl použit pro účely finského superhrdinského filmu "Rendel".

Moderní pop servíruje duo " Nothing" a "Empire", kde se sice trochu ztrácí rukopis The Rasmus, ale ve výsledku písně nezní vůbec špatně. Zejména "Empire" má solidní náboj. Rovnou na diskotéky můžeme poslat taneční "Crystalline", na kterou se bude trsat jedna radost. Zajímavá je závěrečná balada "Dragons Into Dreams", která původní The Rasmus už v ničem nepřipomíná. Má v sobě jisté kouzlo, ale zároveň při jejím poslechu leze cukrová vata z uší. Pro slečny super, pro ostatní bude skladba působit rozporuplně.

Novinka The Rasmus bude rozhodně podrobena široké škále názorů a pohledů, od těch nadšených až po ty rozpačité či naštvané. Finský kvartet se rozhodl po pěti letech obrátit list, přijít s něčím novým, dospělejším, sofistikovanějším. Zda se chce jen svést na trendové vlně, je otázkou, ale i kdyby ano, novince toho po hudební stránce mnoho vytknout nelze.