Miluju Zrní, to alternativní, minimalistické, intimní, přemýšlející, přesto velmi živočišné, inovativní, kreativní uskupení, které neustále přichází s něčím novým, neokoukaným, přitom svým a sobě vlastním. Ať už je to koncept "Černé hodinky a půl" a koncertování z různých neobvyklých míst, streamování z přírody, vydání vlastnoručně ilustrovaného zpěvníku anebo třeba čerstvé EP "Spící".
Zatímco vloni vydala kapela elektroničtější nahrávku "Jiskřící", letos odhodila syntetizátory, aby přišla s klidnějším, křehčím a melancholicky laděným zvukem, a možná se tak trochu vrátila k tomu, jak ji nejlíp známe. Někdo tuto změnu uvítá, pro někoho to může působit jako krok zpět.
I když se to první pohled (poslech) nezdá, obě alba spolu souvisejí. Písničky na oba nosiče se natáčely vloni v lednu v Madridu, přičemž "Spící" obsahuje pětici, která se na kritiky opěvovanou "Jiskřící" nehodila a nevešla, ať už zvukově nebo obsahově. Nahrávky mají také stejné otce - autora coveru Aleše Fulína a producenta Ondřeje Ježka. Zároveň se obě tematicky proplétají. Co album "Jiskřící" svojí výpovědí o krizi (životní, tvůrčí, globální) a vyvedení z ní, o euforii a o víře v lepší zítřky načalo, to "Spící" uzavírá. I když je to vlastně možná naopak - nové EP totiž obsahově i hudebně loňskému albu předchází.
© Zuzana Veselá"Spící" je k dostání pouze na vinylu, ale ne na ledajakém. Vizualizaci má opět na... číst dále
Miluju Zrní, to alternativní, minimalistické, intimní, přemýšlející, přesto velmi živočišné, inovativní, kreativní uskupení, které neustále přichází s něčím novým, neokoukaným, přitom svým a sobě vlastním. Ať už je to koncept "Černé hodinky a půl" a koncertování z různých neobvyklých míst, streamování z přírody, vydání vlastnoručně ilustrovaného zpěvníku anebo třeba čerstvé EP "Spící".
Zatímco vloni vydala kapela elektroničtější nahrávku "Jiskřící", letos odhodila syntetizátory, aby přišla s klidnějším, křehčím a melancholicky laděným zvukem, a možná se tak trochu vrátila k tomu, jak ji nejlíp známe. Někdo tuto změnu uvítá, pro někoho to může působit jako krok zpět.
I když se to první pohled (poslech) nezdá, obě alba spolu souvisejí. Písničky na oba nosiče se natáčely vloni v lednu v Madridu, přičemž "Spící" obsahuje pětici, která se na kritiky opěvovanou "Jiskřící" nehodila a nevešla, ať už zvukově nebo obsahově. Nahrávky mají také stejné otce - autora coveru Aleše Fulína a producenta Ondřeje Ježka. Zároveň se obě tematicky proplétají. Co album "Jiskřící" svojí výpovědí o krizi (životní, tvůrčí, globální) a vyvedení z ní, o euforii a o víře v lepší zítřky načalo, to "Spící" uzavírá. I když je to vlastně možná naopak - nové EP totiž obsahově i hudebně loňskému albu předchází.
© Zuzana Veselá"Spící" je k dostání pouze na vinylu, ale ne na ledajakém. Vizualizaci má opět na svědomí výtvarník Aleš Fulín. Je jednoduchá a přitom složitá a pestrá jako Zrní samotné. Čistá a s poselstvím, které není pro každého.
Úvod obstaral již známý singl "Kdo to budí medvěda?", který byl vydán ještě před "Jiskřící", jen zkrácený a upravený. Se slovy "Vstávej, probuď se" vítají hudebníci všechny posluchače a vyzývají je, aby nespali, probrali se z krize a desku si užili. "Kde jsou ty oči" vyhlíží do budoucnosti. "Do vody" je vyústěním spolupráce s Lotenem Namlingem, se kterým skupina jela před dvěma lety podzimní turné a který zde nazpíval druhý hlas. Jakýmsi protipólem je "Z vody", a to nejenom názvem - jedná se v podstatě o jinak interpretovanou melodii zmíněného kousku. Je outrem, pozvolným vyvanutím desky. Trochu paradoxně působí "Ať". Pardoxně proto, že píseň popisující krizi předchozího manželství nazpíval Honza Unger společně se svou současnou manželkou Bárou ze skupiny Dva.
Celkově je "Spící" příjemným mezistupněm k další řadovce (ta by měla vyjít v příštím roce). Je tak uzavřením jedné etapy, která se točila kolem krize a okamžiku uvědomení si, kde jsme a co chceme. Nezbývá se těšit, s čím talentované Zrní přijde příště.
77.14%
74.00%
76.11%
Komentáře