Hudební žebříčky roku 2014 jsme si vyžádali od aktivních uživatelů XPlaylistu, tady jsou. Komu fandíte, s kým se shodnete a co je pro vás překvápko? Nová jména, stará jména, legendy i černí koně. Poslouchejte, komentujte, přidávejte. Jak to vidí Akana, ScreamJay, Shaqualyck, Veronika Kubanková, blueskin, Waghiss nebo Martina Wes?

Akana (Full Moon, FMzine, XPlaylist, music-koment.webgarden.cz)

Album
Swans - To Be Kind
I když mi opět uniklo přímé koncertní zasvěcení, žár z letošního dvojalba plane takový, že o desce roku mám jasno.

Robert Plant - Lullaby... and the Ceaseless Roar
Od alba Dreamland jsou Robertovy sólovky jedna lepší než druhá. Tahle je snad lepší i než třetí, čtvrtá...


Song
Robert Plant - Rainbow // Krystalická, povznášející píseň, kde je všechno na svém místě.
Liars - Mess on a Mission // Takhle přímočarou pecku bych od Liars ještě nedávno nečekal, o to víc nakopává.
Lenka Dusilová a Baromantika - Tětiva // Text, který se dotýká na citlivých místech, netuctová melodie, která ale do hlavy leze sama. Krásná píseň z krásné desky, kterou bych v hypotetické kategorii Domácí album určitě postavil na vrchol.

Kapela
Swans
Queens of the Stone Age
The Afghan Whigs

Koncert / festival
Respect festival, Praha
Fanfare Ciocarlia, Lucerna Music Bar, Praha
Kill the Dandies!, Konopíšťský evergreen, Konopiště

Objev
9bach // Nenápadná, ale originální fúze velšského folklóru a downtempa.
Nod Nod // Domácí scéna moc pěkně kvasí. Něco nestíhám, něco je spíš ve stadiu klubání, Nod Nod mi z toho zatím vycházejí jako nejpřesvědčivější.
Yiddish Twist Orchestra // Ač výsledek hudební archeologie, ohromně svěží a neokoukaná muzika, která korunovala letošní Respect.


Guilty Pleasure
Z čistě hudební oblasti mě nic provinilého nenapadá, ale když to rozšířím na sluchové vjemy jako takové, pak jednoznačně audioknihy Harry Potter. Perfektní na usínání.

Drink
Captain Morgan – síla i delikátnost.


****

ScreamJay / Jirka Jakoubě (Full Moon, FMzine, XPlaylist, The Aardvark)

Album (kompilace)
United Nations - The Next Four Years
Vyargumentovaná agrese, nejelegantnější zloba v žaketu a v ruce baseballová pálka. Ta deska nemá ani půl hodiny a přesto odpovídá na všechno, bez respektu. Víc bych od ní ani nechtěl.

Sharon Van Etten - Are We There
Sharon, vypadá jak ségra Dextera Morgana, jen místo pekelný kadence slůvka "fuck" rozdává neuvěřitelnou pohodu. Hudebně dospěla a nikdo jinej se mnou po ránu nedával první kafe tolikrát, co ona.

The War on Drugs - Lost in the Dream
Žádná jiná deska nerostla s každým poslechem jako tahle. Žádný dojem na první dobrou, důvtip a síla melodie Nebe bylo zatraceně blízko a k dokonalosti zbýval sotva krok. Zapnout, když chceš vypnout.

Wovenhand - Refractory Obdurate
Já si vážně nemyslim, že tentokrát vylezl Edwards z teepee levou nohou. Šlukovat country, který už je víc rock'n'roll a u toho svorně vykopávat válečnou sekeru je prostě boží. Naživo až překvapivý kravál.

Jen těsně se nevtěsnalo Graveyard Train - Takes One to Know One a Thurston Moore - The Best Day. A sorry pro Jacka Whitea, já to prostě ani na XY pokusů nevsák, aby mě to sebralo.


Song
Sharon Van Etten - You Know Me Well
To mě znáš vážně tak dobře? Vždyť víš, že netančim! Moderní písničkařina, co ztratila ostych a refrén, který nejde dostat z hlavy. Nevtíraná a nenápadná hitovka.

Ben Frost - Secant
Co je špatnýho na temnotě? Lidi se jí snaží pochopit, odhalit, přitom je tak přirozená. Není se kam schovat? Frost tenhle song neuvěřitelně vygradovat, industriální rachot vypuštěný z kryokomory.

Godflesh - Shut Me Down
No a co, tak mu bylo pětačtyřicet, jenže nikdo nevyčistí ulice líp než on! Rozdává špínu, beznaděj a přitom je to plachý introvert. Godflesh po 13ti letech ujel vlak, z inovátrů se stalo retro, ale zatraceně silný a nekompromisní. Tenhle track dorovnal už pouze Ringer z ípíčka Decline & Fall.

Poznámka pod čarou: Určitě by tu nechyběla ani It's Up to You Now, takovej garážovej blues theme k Aktům X od The Black Keys, šaman vyměnil kalumet za kulomet a tudíž Hiss od Wovenhand, folková pohádka Stars od Angel Olsen, tonoucí Black Water od Kalle a už zmínění United Nations se skladbou Serious Business.

Kapela
Scott Walker + Sunn O)))
Wovenhand
Swans
Mastodon

Koncert / festival
Oranssi Pazuzu, klub K4, Praha
Hudebně stejně hluboký jako široký, přesto celou akci umocnil až zážitek po. Řiznej tourmanager, co nechal stát kapelu před hotelem se slovy: "Bezemě nikam nechoďte, s těmahle ksichtama vás stejně vyhoděj!", přiopilej kolemjdoucí, co blackmetalistům pouštěl z telefonu Alkehol a moje zatracená prostořekost, když sem přiznal, že se moje angličtina zlepšuje s promilem v žíle. Do háje šla finská prohibice, takhle rychle vybalenýho Jamesona jsem ještě neviděl.

Wovenhand, Eurocentrum, Jablonec nad Nisou
Čert vem, že to nebylo, jak jsem si vždycky přál. Šaman sáhl do tvrdších strun, moonwalk s kytarou, hluk místo meditace a milá společnost. 16 Horsepower nestihnul, tohle jsem nemohl neprožít.

God Is an Astronaut, Converge a Manes, Brutal Assault 19, Jaroměř
V šapitó skákal postrock do lidí, nechal se vybláznit atmosférou metalofestu a nakonec byl z očekávanýho nejkomornějšího ten nejšílenější zážitek. Dokonce o řád víc, než Converge, kde se zešílení počítá jako norma. Jo a pak ještě Manes, když po západu slunce končili s podmaninou skladbou Ende.

Objev
Nod Nod + Kalle
Pallbearer
Trophy Scars
Ti první dva za to, že dalece přesáhli hranice žánru i republiky, ti druzí za to, že dali doomu vlídnou tvář a ti třetí za to, že nikdo jinej screamo s blues takhle skvěle nenamíchal.


Guilty Pleasure
Moje radost vychází z muziky a fajn lidí. Z obého jsem měl to štěstí vyjít i letos a dost často ruku v ruce. Dostal mě klavírista Ludovico Einaudi v kongresovým, jeden z večerů, kdy to právě není jen o tom kde jsi, ale taky s kým tam jsi. Užil jsem si zlofestivaly i country, stal se strýcem, čelo mi sestoupilo po lopatky. A zase sem živě prošvihnul Swans.

Drink
Maximova domácí, která mi měla obarvit zbylý vlasy, ale místo toho mi (do)slezly.
Cider v plechovce při parným letním večeru a Jameson na ledu i bez.


****

blueskin (Xplaylist)

Album (kompilace)
Loops Haunt - Exits
Recenze na letošní album Aphex Twina na serveru Resident Advisor začínala tím, že pro hudebního fanouška je svatým grálem narazit na desku, která se nepodobá ničemu, co kdy v minulosti slyšel. Jakkoli je Syro moc dobré album, mé srdce při jeho poslechu zůstávalo povětšinou v klidu. To v případě novinky producenta Loops Haunt poskakovalo jako splašené a to už mu taky zůstalo.

DVA - Nipomo
Po obrovském zklamání z nepovedené a přeprodukované desky Hu mě letošní album Báry a Honzy Kratochvílových příjemně překvapilo, nota bene když mě mé okolí dlouho před jeho vydáním přesvědčovalo o zaručeném konci téhle nejlepší české kapely. Jsem rád, že se ty zvěsti nepotvrdily, bez jejich hudby by byl svět mnohem smutnější místem!

Conor Oberst - Upside Down Moutain
Co by to bylo za žebříček bez nějakého písničkového alba. Mým černým koněm je tentokrát novinka Conora Obersta, jehož tvorba mě až donedávna úplně míjela. S tím je ale po vydání desky Upside Down Mountain konec! Kdybych měl použít nějaký divoký příměr, zařadím Oberstovu tvorbu někam mezi Davida Byrnea a Badly Drawn Boye.


Song
Connor Oberst - Artifact #1
"What would it take to gain acceptance/To the grounds behind your eyes," táže se v úvodu Conor Oberst a mé srdce jihne. Závěrečné verše “I keep looking back for artifacts/To prove that you were here” už jsou pro mě tím nejpřesnějším vyjádřením neopětované lásky. Možná je ta píseň o něčem úplně jiném, kouzlo dobré hudby ale spočívá v tom, že si ji posluchač může naplnit jakýmkoli obsahem, a ona přesto nepřestává fungovat.

My Brightest Diamond - Pressure
Kdykoli mě nějaký internetový formulář vyzve, abych mu svěřil něco o sobě, tasím už léta citaci ze skladby Beat a Drum od R.E.M.: “Halfway from coal, halfway to diamond.” Úvodní skladba z letošní desky Shary Worden aka My Brightest Pressure je hudebním vyjádřením tohoto osobního motta, navíc jsem s ní otevíral svůj djský set na letošní Jihlavě.

DVA - Zoppe
Jeden z vrcholů současných koncertů DVA, při kterém se pravidelně měním ze spořádaného posluchače v tančícího maniaka. Zoppe je totiž song z kategorie “tak praštěný, až je skvělý” a jako takový se musí vnímat celým tělem.

Kapela
DVA
Co dodat? Když je miluješ, není co řešit.

Enslaved
Sice jsem je měl v žebříčku už loni a navíc ani letos nic nevydali, i tak mě ale Enslaved provázeli celým letošním rokem. Těším se, až je příští rok konečně uvidím naživo.

The Black Dog
Sheffieldské techno legendy letos oslavily pětadvacet let existence. Žádné z jejích letošních EP mi sice nepřirostlo k srdci tak jako loňská deska Tranklements nebo společný singl s producentem jménem Happa, i tak ale mají místo v mé osobní síni slávy. Dvě třetiny Black Dog navíc letos coby Application vydali skvělé album System Fork.

Koncert / festival
Simian Mobile Disco v MeetFactory
Překvapení z největších. Koncert, na který jsem šel víceméně z potřeby učinit zadost jisté povinnosti, na místě se mi ale dostalo vynikajícího audiovizuálního zážitku, který ve mě rezonuje prakticky dodnes. Snad jen zbytek line-upu příslušného Stimul Festivalu Radia Wave mohl být vybrán trochu citlivěji.

Scott & Charlene's Wedding + OTK v kulturní sportovně Radlická
Poslední koncert, který jsem letos pořádal pod hlavičkou nyní už nefunkční promotérské jednotky SKYTH Promotion, byl zároveň tím nejlepším rozloučením s jednou etapou mého hudebního života. Výborná hlavní kapela si po všech stránkách skvěle sedla s předskakujícími OTK, navíc jsem se vzhledem k okolnostem dokázal oprostit od nerealistických očekávání a koncert i maximálně užít.

Manon meurt + Kalle v jihlavském Soul Music Clubu v rámci MFDF Jihlava
Jihlava se vine mým letošním žebříčkem jako červená nit. Byl jsem tam letos poprvé a rozhodně ne naposledy. Z doprovodného hudebního programu mě nejvíc zaujalo tohle táborsko-rakovnické kombo. Se skvělým zvukem a nadšeným publikem to oběma kapelám hrálo jako o život, Manon meurt pak vyslyšeli mé přání a uzavřeli set kouzelnou předělávkou As the Sun Hits od Slowdive. Co víc si přát?

Objev
Karen Gwyer
Rok 2014 byl mimo jiné rokem silných ženských jmen, a to nejen v mé “domovské” elektronické hudbě. V ranku experimentální elektroniky mě kromě Holly Herndon a Pharmakon zaujala především Karen Gwyer. Její letošní EP New Roof řadím k nejlepším nahrávkám letošního roku. Trojice hypnotických skladeb je žánrově rozkročena mezi technem, minimalismem a (dark) ambientem.

Piek
Španělský tech-houseový producent, jehož tracky konečně daly směr mé nově rozdmýchané vášni pro empétrojkový djing. Jeho letošní EP Lost Treasure sice patří k tomu slabšímu z jeho jinak výjimečně vyrovnané produkce, o to víc jsem se vracel k loňské nahrávce Does Your Love Fade Away.

prsa Marie Neumannové Kdo viděl dokument Plán Benjamina Tučka, ten ví. Těch několik sekund pro mě patřilo k nejsilnějším zážitkům letošní Jihlavy.


Guilty Pleasure
Dlouho se zdálo, že už tenhle termín definitivně ztratil opodstatnění. Když jsem ale sledoval vzedmuté vášně, které v ranku elektronické hudby vyvolávala produkce labelu PC Music, musel jsem svůj názor opět přehodnotit. Mojí guilty pleasure zůstává i v roce 2014 black metal, zejména tvorba norských Enslaved.

Drink
Pragomošt Originál forever!


****

Shaqualyck (Full Moon, FMzine)

Album (kompilace)
Nebyl to špatný rok, náramně se povedli noví Nod Nod/Kalle, Were Mute, Leto a hlavně Social Party. Ze zahraničních třeba TV on the Radio, Pixies a Gallon Drunk, marná není ani novinka od Dulliho „Afgánů“. Nicméně subjektivně a zcela sobecky vybírám, co mi letos hrálo doma či na cestách nejčastěji.

Domácí:
Manon meurt - st: Shoegaze u nás nikdy neměl na růžích ustláno, a že ho bude (úspěšně) křísit čtyřčlenná omladina z maloměsta, by asi napadlo málokoho. A přece. Co začalo setem před My Bloody Valentine, pokračovalo moc hezky celý letošní rok. Prvotina nabízí vytříbený kytarový zvuk, ctící žánrová pravidla i písničkové mantinely. Čím hlasitější, tím lepší. Zásadnější (a hlavně lepší) českou desku jste letos slyšet nemohli.

The Finally - Big Love in a Small Town: Mazaná inspirace u Velvet Underground či Jesus and Mary Chain je čitelná a tuze příjemná. Kytary se u nás vracejí do módy a poděkovat za to můžeme i téhle sympatické čtveřici (dříve trojici) ze Sudet. Největší pecka? Last Time, riff, co chytne a nepustí.

Planety - Nekonečná hudba města zapomeneš: Není to takové zjevení jako v případě fantastického debutu Peklo peklo ráj, Bejbiš prostě chybí. Pořád jde ale o výrazně nadprůměrnou desku, ze které je cítit snaha být písničkovější, a zároveň si udržet specifický rukopis založený na Orlově rozvrzané kytaře a poetických textech.

Hosté:
Damon Albarn - Everyday Robots: Dlouhé čekání se vyplatilo, Albarn si dal záležet. Na svém sólovém debutu nikterak neexhibuje, vychází z minimalistických elektronických kompozic a překvapuje promyšlenými texty reflektujícími mj. podivnou setrvačnost lidské existence.

Rival Sons - Great Western Valkyrie: Bluesrocková paráda. Nové songy, tentýž recept, postavený na famózním vokálu Jaye Buchanana a virtuózních hrátkách Scotta Holidaye. Komu se líbila starší alba (především Head Down), musel být spokojen. Johnny Marr – Playland: The Smiths jsou sice nesmrtelní, na svých sólovkách je ale Marr sám za sebe. Podobně jako na loňském Messengerovi spoléhá kultovní kytarista na hbité ruce a energické melodie. Škoda, že na rozdíl od někdejšího kolegy Morrisseyho váhal s vlastníma deskama až do padesátky.


Song
Lenny Kravitz - Dirty White Boots: Album Strut není kdovíjaký zázrak, tenhle singl by si ale s klidným svědomím mohl stoupnout vedle zaslouženě provařených hitů Fly Away nebo Are You Gonna Go My Way. V jednoduchosti je krása, ale musí se to umět. A Kravitz to umí.

U2 - Sleep Like a Baby Tonight: Takhle, Songs of Innocence je jedna z nejslabších desek od U2 a „jablečný“ humbuk kolem jejího vydání mě neuvěřitelně sral. Přesto jsem si tuhle bezmála „depešáckou“ baladu oblíbil natolik, že bych ji bez obav zařadil po bok Electrical Storm či Babyface.

Foo Fighters - The Feast and the Famine: Do třetice nadprůměrný song z průměrného alba. Sonic Highways byl ambiciózní projekt, který zní bohužel jako nepoužitý matroš z mimořádně úspěšné nahrávky Wasting Light (2011), se kterou Foos ještě nedávno bourali rockové hitparády i koncertní haly. Skočná The Feast and the Famine je příslovečnou výjimkou z pravidla, která mdlou desku z bahna (pod)průměrnosti bohužel nevytáhne.

Kapela
Pixies – Jeden z nejdůležitějších návratů ro(c)ku. Navíc s parádní nahrávkou Indie Cindy. Na příkladu Pixies by se i po letech daly vyučovat základy alternativní rockové scény. Podobně významných kapel je jako šafránu.

Gallon Drunk – Po skvělém The Road Gets Darker from Here přišlo ještě lepší The Soul of the Hour a s ním i výživné živáky, během kterých z kapely cákal pot, nadšení i nakažlivá radost. Jen tak dál, pánové.

The Smashing Pumpkins – Corgan se nevzdává, a to je moc dobře.

Koncert / festival
Scott Kelly and the Road Home v pražském Pilotu – Nepřenosná síla okamžiku. Kellyho atmosferické pomaláče vstřebávalo zkoprnělé publikum v absolutním soustředění. Masa těl stála celou dobu jak přimražená a rozhodně to nebylo tím, že za okny zrovna vrcholil únor.

The Brian Jonestown Massacre – Anton Newcombe se konečně uklidnil a s kumpány (ano, i s Mattem a Joelem) se v našlapaném Futuru předvedli ve výtečné formě. Kdyby měli hrát všechny hity, stojíme tam ještě teď a troufám si říct, že nikomu by to nevadilo. Kytarová psychedelie made in SanFran měla zkrátka odjakživa něco do sebe a ze současných kapel ji lépe nikdo jiný neovládá.

Sims ve ValMezu – Bylo nás tam i s Inauem pět a půl, ale řekněte mi, co může být lepšího, než dát si nekompromisní flow a pár progresivních beatů hezky face to face. Hravé, podvratné, zároveň přesvědčivé, chytré a ke všemu odehrané s neskutečným nasazením. Bravo, Andy. Vzpomínáme.

Objev
Pacino – Kvílející divočina z Orlové, jako by mi ušima projel kulovej blesk, ale nebolí to tolik… Tahle trojice má skvěle našlápnuto, uvidíme, jestli jim forma i zápal vydrží déle než na jedno (mimochodem výborné) ípko.

Blues for the Redsun – Šel jsem do toho na popud své ženy a s neskrývaným sebezapřením, ale vyklubala se z toho láska na první poslech. Doom sludge, to není zrovna moje parketa, jenže srdce si nedá poroučet a temně plazivé ukolébavky téhle party jsou účinější než rána beranidlem.

Strangers in the City – Čert vem lo-fi, jde o přístup. Všelijakých písničkářských projektů je dvanáct do tuctu, ale tuhle dvojici si nespletete. Nevěříte? Zkuste album South a uslyšíte sami.


Guilty Pleasure
Blbost, užil jsem si Deana Blunta, Converge i OneRepublic, a že bych se u toho cítil provinile? Kolik třešní, tolik višní. Damoklovské otazníky ovšem povážlivě visí nad ostravskými Colours. Lepší a nápaditější fest u nás totiž není. Bohužel? Bohudík?

Drink
Nejlepší víno je pivo. Takže Polička 12° Záviš u nás v hospodě, zemitý samoser Krakonoš na Krákoru a chomoutovský Chomout (Jazz Tibet).


****

3DDI3 (Full Moon, FMzine, XPlaylist)

Album (kompilace)
Woven Hand - Refractory Obdurate: Bez mučení se přiznám, že jsem partu okolo Davida Eugena Edwardse slyšel poprvé až letos (nebo loni, podle toho, jak to berete), ale byla to láska na první poslech. Hutné kytarové riffy a náboženské hřímání… jo, to můžu. U mě deska roku.

Pink Floyd - The Endless River: Pink Floydy jsem zase tak moc nemusel a krom Dark Side of The Moon jsem si od nich žádné album nepustil dvakrát. O to příjemněji mě překvapila jejich, tentokrát už opravdu, poslední deska. Je to jako forma meditace. Projížďka na mracích, která mě okamžitě hodí do stavu pohodové relaxace.

††† (Crosses) - †††: Boční projekty China Morena mi skoro vždycky sedly, ať už šlo o peřinový Team Sleep, nebo blbnutí s ISIS v ráji (Palms), vždy dokázal vokálem strhnout a ve spolupráci se Shaunem Lopezem, Chuckem Doomem a Duffem McKaganem uplatnil svou popovější polohu více než u domovských Deftones. Tři křížky přišli s trojicí EP, kterým v žilách koluje, v určitém smyslu, velmi osobní mystická plíživá krev, Chino jako by si povídal s posluchačem (hlavně o ženských). Netradiční, ponuré zvukové experimenty u mě staví tuhle převážně elektronickou kompilaci hodně vysoko, i když jí většina vyšla ještě v tom smolném roce.


Song
Woven Hand - Corsicana Clip – hned první riffy mě chytly za límec. Celá deska je super, ale když mám vytípnout jeden song, tak ten první. Hned si začnu podupávat do rytmu a tlemit se.

††† - Bi†ches Brew – děsivá atmosféra a melodie, při které mi vytanou okolo postele skákající holky. K tomuhle songu projekt ††† celou dobu směřoval.

Pixies - Magdalena 318 – prostě Pixies v nejlepší formě.

Koncert / festival
Metallica by Request – jednak proto, že jsem letos na jiném koncertu nebyl a taky že Bůh seslal nad Holešovice hromadu mraků s deštěm a dodal celému tomu výstupu korunu. Vizuál byl díky tomu nezapomenutelný.

Objev Nu, Woven Hand, ti u mě letos triumfují na celé čáře. The Afghan Whigs zní taky parádně, ale zatím jsem neměl potřebu shánět od nich celou diskografii. Proto jsou až na druhé pozici...


Guilty Pleasure
Lana Del Rey - Ultraviolence – já si Laničku vždycky rád poslechnu, bezvadně se při tom usíná. West Coast nebo FUCKED My Way Up to the Top jsem si až nezdravě oblíbil. To jestli chce, nebo nechce umřít, je mi celkem putna.

Drink
Sestra mi nedávno míchala bezejmenný nápoj/koktejl a byla to špica. Jedna velká štamprle višňovice (Jubilejní z Interšpáru), zalít do dvou deci mangovým džusem (Relax exotika).


****

Waghiss (Full Moon, FMzine, XPlaylist, Up Air)

Album (vně) [tohle bolelo]
Nejkrásnější: Damon Albarn – Everyday Robots
Nejoblíbenější: Every Time I Die - From Parts Unknown
Nejtemnější: Old Man Gloom - The Ape of God

Album (vni) [chybí moravská deska, o které se na internetech nepíše]
From Our Hands - Individuals
Dospělá kapela, co přerostla místní borce i blbce tím nejčistším a nejpřirozenějším způsobem. Suverénně nejlepší koncert doma za hranicema a nejvtipnější setkání tamtéž.

Prodavač - Malý ráje
Z hřiště za pult, od drzosti k melancholii. Krása nesmírná.

CityLights - Hydra / Donnie Darko - Supertramps
Nasraný trhač varlat / Přidrzlá kytááárová hravost. Bavil jsem se stejně, Sophiina volba. Asi to nejlepší, co jsem u nás slyšel za hodně dlouho. Obé!


Song [jen strhující hymny]
Brody Dalle - Don't Mess with Me // Sexy chraplák, protivná kytára a TEN hustej groove. JO!

Mastodon - The Motherload // Kdo dneska umí lepší refrény?

The Artifex Project - Temper Temper // Richard Boot není třasořitka, když předběhl No Machine. Třikrát hluboká studnice všeho, přebalená šelmou za úplňku. IT'S KILLING TIME!

Kapela [srdce naslouchá]
ΛRCHETYPE // Sequel k Noční můře v Hill of Doom měl nakonec čtyři další pokračování. Dvě dodávky, dva vlaky, jeden autobus. Mokrý sen každé groupie/roadie. Nic není víc než přátelství. Spím, bdím nebo si žiju svůj sen? Nemůžu se dočkat, až celý svět uslyší Beacon EP.

68' // Math-blues duo, old-skool postoje, přirozená živelnost, analog, jeskynní primitivnost.

Hanba // Čest napříč trendům, očekáváním a nastaveným laťkám. Duše a rozum nade vše.

Koncert / festival [na průměr není čas]
Queens of the Stone Age + Brody Dalle, Praha
Lepší než NIИ tamtéž (!), horší než Foo Fighters jinde (?). Zrzavej Elvis s manželkou a bandou pouštních pistolníků protančili střevíce. Rock neumřel.

FJØRT, Plan B, Ostrava
Ve třech s přehledem zvládnete zaplnit promrzlý klub temnotou, melancholií a špínou. Ohořelý diamant, improvizované rande, nejcharismatičtější Němec s kytarou a v publiku nejhodnější doktor. Oui, d'accord.

Kylesa, Lazer/Wülf, Barrák, Ostrava
Předehra: nahlas, ale beze slov, vyprstit basu, naplácat blanám, znásilnit kytaru. Vynásobte údiv každým příchozím a máte počet dokořán otevřených úst. Akt: statické napětí, láska a jizva až na kost. Vrchol nejeden. Nevěra jedině s Touché Amoré nebo Doomriders.

Objev [rok až deset za opicema]
Nice Hooves // UnArmed rock'n'roll.

Turbowolf // Lepším debutem jsem se takhle nesjel ani nepamatuju. Je to fakt, fakt prvotřídní zboží. Ale Králičí Hnáta, to je bomba. V cadillacu, přímo do žíly a pak už jen čekat, až se slétnou čarodějnice.

This Routine Is Hell // Vaše nová nejoblíbenější kapela, co vás něčím hrozně sere.


Guilty Pleasure [necítím se provinile]
Prince - Batman
Nejvíc superhrdina slaví tři čtvrtě století, album třetinu a konec roku za tři dny. Těsně!

Kontrafakt – Navždy
Deska, kterou jde brát vážně (oproti prvnímu nasrání a následujícímu úletu) teď i potom. Letní hit 2013 – Stokujeme vonku.

VelkaTlusta0 – Ty malá... // "...PÍČO!!!"

Drink [přestat kouřit, tak čmárám si Xka]
Kafe - Namlít, přivonět, nevařit, press FRENCH a servírovat po litrech! Na sojové latté ještě zbývá čas a skořicové americano s měsícem na hladině piju jedině v tee-pee.


****

Martina Wes (FMzine, XPlaylist, W.booking)

Album (kompilace)
The Slaughterhouse 5 - Alban B Clay, hrozně divnej alt rock math pop z Dánska.
Closure in Moscow - Pink Lemonade, krásně rozmanitá deska srandistů z Austrálie.
Planety - Nekonečná hudba města zapomeneš, nezapomenout pouštět na cestách, na dovolené a tak různě.


Song
Antemasque - In the Lurch
Social Party - Dobrú Noc
Thurston Moore - The Best Day

Kapela
Antemasque: Omar a Cedric z The Mars Volta zase spolu a bez přehnaných psycháren a onanií.
Permon Balet Superstar: Vlasta, Saša, Luděk stále spolu a instrumentálně perfektní.
Sheeva Yoga: Skulda, Viki, Maro, Jirka, tzn. bez Fida, ale nejlepší nářez u nás.

Koncert / festival
Dredg ve Vídni v rámci tour ke staré desce El Cielo, splněný sen.
Thurston Moore v Lucerna Music Baru, nejkrásnější oslava mého narození.
NAAB Noise Party v Rechlích u Prachatic, tzn. Nachttante, Sky to Speak, Shibuya Motors, Oneironaut, Ni, Masáž, Nod Nod, Superego Kid, Hlinomaz atd.

Objev
Eeva z Ruska na Půlce.
Masáž od Čerta a Majkla z Gride.
Koonda Holaa na desce Shit Man.


Guilty Pleasure
Zmrzka od Angelato mezi Václavákem a Staromákem, mls.

Drink
Špinavej Poutník, nejlépe U Poutníka v Brně čepovaný.
Komár APA v BeerGeeku na Jiřáku.
Velkopražské v Pivo a Párek.


****

Veronika Kubanková (Full Moon, FMzine)

Album (kompilace)
Alt-J - This Is All Yours
Kolujú mi v žilách, myslím odjakživa.


Song
Adult Jazz - Springful
Claude Speed - Tiger Woods
Sun Kil Moon - I Watched The Film The Song Remains The Same
Giles Corey - No One Is Ever Going To Want Me

Kapela
Wovenhand
Ty Segal

Koncert / festival
Forest Swords

Objev
Deptford Goth


Guilty Pleasure
Všetky prekáračky a záležitosti okolo Marka Kozeleka a vyšmatlané songy Maca DeMarca.