Deep Purple - Phoenix Rising

Dobré je si hned na úvod vyjasnit, kdo se pod hlavičkou Deep Purple skrývá tentokrát, protože v kapele již od jejího vzniku byly personální změny na denním pořádku. Ač je název formace spjat především se jménem zpěváka Iana Gillana a fantastického, leč lehce vyšinutého kytaristy Ritchieho Blackmora, v sestavě na DVD nenajdete ani jednoho. Právě na začátku roku 1975 Ritchie Blackmore kapelu opustil z důvodu hudebního směřování směrem k soulu a funku (tyto vlivy prosazovali právě Glenn Hughes a David Coverdale ). Na jeho místo zapadl Tommy Bolin, americký kytarista, který se bohužel o rok později předávkoval heroinem. Ač bych ho ráda vyzdvihla, kvalit Ritchieho ani zdaleka nedosahoval a nejlépe mu to šlapalo vždy s vlastními projekty.

Ze současné sestavy Deep Purple, jež celkem pravidelně obšťastňuje českou kotlinu, je tak na památném záznamu přítomný pouze solidní bubeník Ian Paice. Klávesy obstarává muž na svém místě John Lord, neuvěřitelně talentovaný a pilný muzikant ve všech směrech. Fanoušky tak může právě nejvíce bavit srovnání hlasového projevu tehdy ještě neznámého Davida Coverdala (Whitesnake) a Glenna Hughese, který přece jen je hlasově o skok napřed. Glenn byl v kapele vlastně jen na chvilkový záskok, jak sám říká v navazujícím dokumentu.

V této sestavě se kapela rozhodla pořídit živý záznam ze zastávky na turné v Japonsku. Co překvapí příjemně, je kvalita obrazu, která je na tu dobu velmi slušná, a stejně tak hráčské výkony. Publikum je pak v projevech velmi vřelé. Samotný setlist zahrnuje pět skladeb, nechybí majstrštyk "Burn" či hymna " Smoke On The Water". Kamera svižně střídá záběry na celé pódium a detaily hráčů, které jsou o poznání ostřejší. Nejednou vám přelétne úsměv na tváři, kdy se kameraman snažil o co nejintimnější záběry.

Už v úvodní písni "Burn" je jasné, kdo je ten večer králem. Ač se David Coverdale natřásá za mikrofonem sebevíc, některé party jsou holt nad jeho síly a to už se mikrofonu ujímá Glenn, ověnčený svojí baskytarou a vydává z hrdla zvuky, nad kterými by smekl i sám Steven Tyler. Písně odsýpají jedna za druhou, žádné zbytečné vykecávání. Třetí "Smoke On The Water" začíná mistr Bolin, který vyhrává zády k publiku světoznámý riff, jež tepal dějiny heavy metalu (ostatně záběry na pozadí hráčů má kameraman zjevně v oblibě). Sympatické je, že právě na téhle písni je vidět, jak si ji kapela užívá. Dobře naladěný David nabídne mikrofon Bolinovi a společně pějí. Prostě je se na co dívat, neb dynamika ze hry přímo čiší. Největším showmanem je ale v konečném důsledku zase David Coverdale, který co neutáhne hlasem, doplňuje prýštícím charismatem a pohyby, z nichž by se sexuální napětí dalo krájet. Muzikanti si podávají ruce s fanoušky, jsou v pohodě, smějí se, vtipkují, hrají si s konfetami, vše plyne přirozeně a uvolněně. Úžasná jízda.

Druhá část DVD obsahuje dokument místy až zbytečně zdlouhavý. Otázka je, kdo si chce po tom šťavnatém vystoupení dávat přes hodinu dlouhé dostaveníčko s dvěma starými pány. Nicméně Lord a Hughes líčí počátky a celou story kapely a dotknou se i Blackmora a dalších ožehavých témat. Smysl dokumentu však znají asi jen oni sami, stejně jako důvod, proč vydávat DVD právě s touto sestavou kapely bez Ritchieho a dalších tahounů. A tak je třeba smysl hledat právě v unikátním materiálu jedné epochy a doby. Vždyť v kapele byla v té době velmi dobrá atmosféra, což v žádném případě nebylo pravidlem. Video nám připomíná doby, kdy se zpěváci smyslně kroutili, pili, naplno si užívali všech slastí rock'n'rollu a fanoušci skákali na pódium.

DVD vyšlo spolu s CD, kde najdete oproti DVD setlist lehce rozšířený, takže fanoušci, kteří se DVD záznamu nenabažili, můžou ještě prohnat placku hi-fi věží.

Díky době, kdy záznam vznikl, je to cenný sběratelský kousek, jenž ocení nejen zarytí fanoušci, ale i třeba i dnešní mládež, před kterou se tak rozprostře epocha jedné doby, kdy se psaly dějiny rocku. A to už stojí za to.