Kurt Cobain - Montage of Heck: The Home Recordings

Během dvou dekád, které uplynuly od neslavného konce Kurta Cobaina, se diskografie Nirvany rozrostla o více položek než za celou jejich aktivní kariéru. Při pohledu na výtečné koncertní záznamy a dříve utajované rarity navíc nebylo třeba dlouze lamentovat nad parazitováním vydavatelských společností, kvalita nahrávek vydání ospravedlnila sama o sobě. O poznání problematičtější situace nastává v případě posmrtného sólového debutu Kurta Cobaina. Režisér Brett Morgen odvedl na dokumentu Montage of Heck skvělou práci, když hlavního protagonistu věrohodně zobrazil jako člověka z masa a kostí s neodbytnou potřebou uměleckého vyjádření, zatímco stejnojmenná kompilace nedokončených skladeb, hudebních experimentů a mluveného slova zůstává na půli cesty.

Rozporuplný dojem vyvolávají už dvě výrazně odlišné edice desky, když deluxe verze přináší o rovných osmnáct položek více. Dle předpokladů působí velké množství materiálu jako zbytečná vata, kterou Kurt Cobain svého času nahrál, aby si ukrátil dlouhou chvíli. Nemluvě o provinilém pocitu voyeurství při poslechu bizarních zvukových koláží a pomateném mumlání o mořských konících. Naopak v okamžicích, kdy se z balastu vynoří záblesk geniality, nezbývá než upřímně litovat, že mladý talentovaný hudebník odešel předčasně a žádných dalších utajených pokladů se pravděpodobně už nedočkáme.

Situaci názorně ilustruje hned úvodní skladba The Yodel Song, v níž Cobain nejprve poťouchle jódluje, aby o chvíli později vykouzlil nebezpečně chytlavý riff. Spěšně načrtnutá skica Burn the Rain pro změnu atmosférou připomene depresivní baladu Something in the Way. A zranitelná předělávka And I Love Her, při vší úctě, slavnou liverpoolskou čtveřici naprosto zadupává do země. Primitivní vybrnkávané instrumentálky typu Retreat nebo Letters to Francis mají možná daleko k regulérním skladbám, přesto nabývají téměř hypnotických rozměrů. Atmosféra ke konci alba logicky houstne, She Only Lies odhaluje vyhrocené soužití s Courtney Love, Poison’s Gone naznačuje sebevražedné myšlenky a o poslední zbytky života bojuje epická desetiminutová verze Do Re Mi, v níž se Cobainův hlas doslova láme vyčerpáním.

Ti, kteří znají jen instantní hity z přelomové desky Nevermind, budou pravděpodobně znechuceně kroutit hlavou, o to zajímavější studijní materiál Montage of Heck: The Home Recordings představuje pro skalní fanoušky. Přestože Cobainova posmrtná sólová deska vykazuje stejnou rozporuplnost jako jeho krátký turbulentní život, vynaloženou trpělivost dokáže odměnit několika momenty čiré krásy.

Recenze vyšla v časopise Full Moon #57.