Když v roce 2017 vyšla skvělá deska "Beautiful Trauma", měla Pink nahráno kolem padesáti písniček. Při prvotním poslechu "Hurts 2B Human" jednoho hned napadne, jestli značná část nových skladeb nepochází právě z tohoto období. Na první poslech se totiž nejedná o žádné velké terno a řada kousků nedosahuje kvalit, na které jsme u zpěvačky zvyklí. Je to spíše taková směsice různých popových žánrů - jsou tu klavírní balady, elektronické taneční vypalovačky, R&B rytmy a, co je u Pink nevídané, v hojném množství použitý autotune.
Tato roztříštěnost je ale nakonec na celém díle nejlepší. Alecia Beth Moore se rozhodla prozkoumávat různé podoby popové produkce a hrát si s nimi. A i když bychom řekli, že elektro úprav jejího vytříbeného hlasu nebylo potřeba, ve skladbě "90 Days" s americkým muzikantem Wrabelem se jedná o docela příjemné oživení.
Celkově se většina spoluprací řadí k těm vydařenějším částem alba. Jednou z nejlepších je titulní "Hurts 2B Human" s čím dál víc populárnějším Khalidem, taneční "Can We Pretend", na které spolupracovala s triem Cash Cash, zase směle otevírá brány letním rádiovým éterům.
Naopak velkým zklamáním je původně nejzářivější spolupráce s Chrisem Stapletonem, country hvězdou, již proslavil duet s Justinem Timberlakem "Say Something". Song "Love Me Anyway" je bohužel plytkou baladou. Je navíc součástí závěrečné trojice písní, které svojí dojemností a pomalostí doženou posluchače k... číst dále
Když v roce 2017 vyšla skvělá deska "Beautiful Trauma", měla Pink nahráno kolem padesáti písniček. Při prvotním poslechu "Hurts 2B Human" jednoho hned napadne, jestli značná část nových skladeb nepochází právě z tohoto období. Na první poslech se totiž nejedná o žádné velké terno a řada kousků nedosahuje kvalit, na které jsme u zpěvačky zvyklí. Je to spíše taková směsice různých popových žánrů - jsou tu klavírní balady, elektronické taneční vypalovačky, R&B rytmy a, co je u Pink nevídané, v hojném množství použitý autotune.
Tato roztříštěnost je ale nakonec na celém díle nejlepší. Alecia Beth Moore se rozhodla prozkoumávat různé podoby popové produkce a hrát si s nimi. A i když bychom řekli, že elektro úprav jejího vytříbeného hlasu nebylo potřeba, ve skladbě "90 Days" s americkým muzikantem Wrabelem se jedná o docela příjemné oživení.
Celkově se většina spoluprací řadí k těm vydařenějším částem alba. Jednou z nejlepších je titulní "Hurts 2B Human" s čím dál víc populárnějším Khalidem, taneční "Can We Pretend", na které spolupracovala s triem Cash Cash, zase směle otevírá brány letním rádiovým éterům.
Naopak velkým zklamáním je původně nejzářivější spolupráce s Chrisem Stapletonem, country hvězdou, již proslavil duet s Justinem Timberlakem "Say Something". Song "Love Me Anyway" je bohužel plytkou baladou. Je navíc součástí závěrečné trojice písní, které svojí dojemností a pomalostí doženou posluchače k absolutní nudě.
Pokud bychom chtěli vypíchnout některé další skladby, byla by to příjemná "My Attic", která by se skvěle vyjímala vedle střednětempých balad typu "Who Knew" z desky "I'm Not Dead". Se Siou zpěvačka spolupracovala na písni "Courage" a rukopis této australské skladatelky je zde jasně patrný. Za klasickou Pink se může považovat i svižnější "We Could Have It All".
Nové album silně postrádá zpěvaččinu přidrzlost a hravost. Pink tu vystupuje spíše jako spořádaná manželka a matka dvou ratolestí. Už pilotní singl "Walk Me Home" porušil sérii hravých a teatrálních výstupů, které nás u ní tak bavily. Na druhou stranu nemůžeme po ní donekonečna vyžadovat pubertální volovinky.
"Hurts 2B Human" je příjemnou popovou nahrávkou, která měla za hlavní cíl především pohladit na srdci a nevyvolávat velké emoce. Nejsou tu velké hity, které se zařadí ke stálicím zpěvaččina hudebního repertoáru, a možná je od nahrávky "I'm Not Dead" vůbec tou nejslabší, ale pořád se nejedná o kdovíjaký průser, který bychom měli s opovržením přehlížet.
68.57%
64.00%
74.29%
Komentáře