Pět let jsme si museli počkat, až se Puding pani Elvisovej (PPE) navrátí s novým materiálem. Ten už napevno vznikal v bratislavském působišti a jako první se nenatáčel jen v jejich zkušebně, ale v regulérním nahrávacím studiu pod drobnohledem Juraje Marikoviče ze skupiny Bad Karma Boy. V sestavě se nově objevuje i Dalibor Kocián (aka Stroon), který vnesl nové hudební spojitosti a líbivý zvuk vibrafonu. PPE tak na desce "Tektonická platňa" znějí přímočaře, asi nejvíc popově a do textů více prolínají příběhy a postřehy z běžné reality okolo nich samotných. Pokud jste závislí na tvorbě projektů Midi Lidi nebo Monikino Kino (k těm mají asi aktuálně blíže), budete brzy i k této placce napevno připoutáni závislostí.
Loni to od jejich vzniku bylo rovných dvacet let, tahle parta ale za tu dobu neztratila nic ze svého nadhledu, vtipu nebo sarkasmu a její zvukový rukopis je napevno zaběhnutý v rozvětvených kolejích. Na čtvrtém albu svou rozvernost však pevně ukotvili a možná i drobet zvážněli, což ale neznamená, že se už nebudete bavit jako s jejich debutem "Automati". Hned úvodní dvojice "Prúdy láv" a "Mezopotámia" vás dokonale vtáhnou do víru dění, zejména "Prúdy láv" jsou chytlavý hit, který se neomrzí. "Sisisisi" je pak trefným zabodáváním point do reality open space kanceláří a dennodenních stresů - v tento moment si vybavíte hned několik paralel k desce Moniky Midriakové a Petra Marka "Prázdniny".
V podobném módu pokračuje i "Spev Sirén", naopak... číst dále
Pět let jsme si museli počkat, až se Puding pani Elvisovej (PPE) navrátí s novým materiálem. Ten už napevno vznikal v bratislavském působišti a jako první se nenatáčel jen v jejich zkušebně, ale v regulérním nahrávacím studiu pod drobnohledem Juraje Marikoviče ze skupiny Bad Karma Boy. V sestavě se nově objevuje i Dalibor Kocián (aka Stroon), který vnesl nové hudební spojitosti a líbivý zvuk vibrafonu. PPE tak na desce "Tektonická platňa" znějí přímočaře, asi nejvíc popově a do textů více prolínají příběhy a postřehy z běžné reality okolo nich samotných. Pokud jste závislí na tvorbě projektů Midi Lidi nebo Monikino Kino (k těm mají asi aktuálně blíže), budete brzy i k této placce napevno připoutáni závislostí.
Loni to od jejich vzniku bylo rovných dvacet let, tahle parta ale za tu dobu neztratila nic ze svého nadhledu, vtipu nebo sarkasmu a její zvukový rukopis je napevno zaběhnutý v rozvětvených kolejích. Na čtvrtém albu svou rozvernost však pevně ukotvili a možná i drobet zvážněli, což ale neznamená, že se už nebudete bavit jako s jejich debutem "Automati". Hned úvodní dvojice "Prúdy láv" a "Mezopotámia" vás dokonale vtáhnou do víru dění, zejména "Prúdy láv" jsou chytlavý hit, který se neomrzí. "Sisisisi" je pak trefným zabodáváním point do reality open space kanceláří a dennodenních stresů - v tento moment si vybavíte hned několik paralel k desce Moniky Midriakové a Petra Marka "Prázdniny".
V podobném módu pokračuje i "Spev Sirén", naopak "Basová pasca" je reminiscencí na jejich začátky. "Pohár víťazov pohárov v Ouagadougou" je srandou stojící na opakování pár slovních spojení s celkem krkolomným názvem, hudebně je to však hvězdokupa nálad a atmosfér, ty se mění a utváří za běhu a ani nepostřehnete, jak rychle tento track uběhne (v podobném duchu v druhé polovině figuruje "Na vlnách"). Vynikající je i "Antistres" (se skvěle vystavěnou pointou) a závěrečná něco jako balada "Biela". PPE v textech vesměs opustili dříve hojně využívanou angličtinu a soustředili se na texty v rodné slovenštině, což je jen ku prospěchu věci, jen občas si vypomohou osamoceným anglickým slovem.
"Tektonická platňa" vyšla nejdříve jen jako download a CD, až na podzim přišlo osamocené vydání na vinylu. Ten dostal zabarvení dle poslední skladby ("Biela") a v rámci omezené minutáže byla vynechaná zmíněná libůstka "Antistres". Samotné bílé elpíčko a obal je působivým artefaktem (vše bylo nachystáno pečlivě, i co se týče LP masteringu), po kterém se vesměs na loňských koncertech jen zaprášilo a je otázkou, zda tento zájem vyvolá i nějakou reedici.
Ať se na "Tektonickou platňu" podíváte z různých úhlů, tak Puding pani Elvisovej neztratil nic ze své linie originality a zápalu pro danou věc. To, že došlo k určitému zkrocení nadměrné pestrobarevnosti ve zvukovém spektru, nic nemění na faktu, že přesně takový indie pop chcete poslouchat do zblbnutí a nechat se to této rozverné párty vtáhnout, semlít a následně čerpat energii z dojmů a pojmů. PPE zde prostě našli šik model své tvorby na základech původních hudebních experimentů z pravěku své existence.
Puding pani Elvisovej z kraje března dovezl "Tektonickou platňu" na krátké české turné. Po Plzni a Ostravě se zastaví ještě v Brně (9.3./Fléda), Praze (10.3./Rock Café) a Břeclavi (11.3./Piksla). Doprovod jim na cestách dělá skupina Chiki Liki Tu-A.
Komentáře