Thom Artway celkem osm česky zpívaných autorských singlů, z nichž pouze ten úplně první - "Nezapomenout" - se nakonec na desce neobjevil. A je škoda, že právě song, který jeho přerod odstartoval, zde chybí: jeho zařazení by totiž ještě lépe ilustrovalo, jak zpěvák za tu dobu pracoval na výslovnosti, frázování a celkově na tom, aby zněl v češtině přirozeně.
Z jeho nových písní je patrná snaha jít posluchačům naproti a dát svým skladbám přímočařejší a také současnější tvar, než tomu bylo v jeho začátcích. Hudebník se místy nebojí velké popové produkce, jeho novinky, ovlivněné předloňským narozením syna Damiána, znějí šťastněji a optimističtěji než dřív.
To potvrzuje hned startovní "Buď se mnou", jeden z již delší dobu známých singlů, který zcela samozřejmě svádí k tanci - dokonce i sám Artway, v minulosti na pódiu většinou nepříliš pohyblivý interpret, se kvůli klipu naučil pár tanečních kroků. "Tobogán" zase ve své euforičnosti vyznívá až kryštofovsky, z dílny Krajča & spol. evokuje třeba hit "Inzerát".
Ocenit je ale třeba především to, že i když se zpěvák snaží psát písničky, které by se mohly líbit ryze mainstreamovým posluchačům, nikdy se neuchyluje k podbízivosti a prvoplánovosti. Jeho pop má i v těch nejvíce zprodukovaných položkách stále spíše introvertní charakter, je v něm esence uvěřitelnosti, vřelosti a lidskosti. Možná tomu dost napomohla Beata Hlavenková, která je jako spoluproducentka... číst dále
Thom Artway celkem osm česky zpívaných autorských singlů, z nichž pouze ten úplně první - "Nezapomenout" - se nakonec na desce neobjevil. A je škoda, že právě song, který jeho přerod odstartoval, zde chybí: jeho zařazení by totiž ještě lépe ilustrovalo, jak zpěvák za tu dobu pracoval na výslovnosti, frázování a celkově na tom, aby zněl v češtině přirozeně.
Z jeho nových písní je patrná snaha jít posluchačům naproti a dát svým skladbám přímočařejší a také současnější tvar, než tomu bylo v jeho začátcích. Hudebník se místy nebojí velké popové produkce, jeho novinky, ovlivněné předloňským narozením syna Damiána, znějí šťastněji a optimističtěji než dřív.
To potvrzuje hned startovní "Buď se mnou", jeden z již delší dobu známých singlů, který zcela samozřejmě svádí k tanci - dokonce i sám Artway, v minulosti na pódiu většinou nepříliš pohyblivý interpret, se kvůli klipu naučil pár tanečních kroků. "Tobogán" zase ve své euforičnosti vyznívá až kryštofovsky, z dílny Krajča & spol. evokuje třeba hit "Inzerát".
Ocenit je ale třeba především to, že i když se zpěvák snaží psát písničky, které by se mohly líbit ryze mainstreamovým posluchačům, nikdy se neuchyluje k podbízivosti a prvoplánovosti. Jeho pop má i v těch nejvíce zprodukovaných položkách stále spíše introvertní charakter, je v něm esence uvěřitelnosti, vřelosti a lidskosti. Možná tomu dost napomohla Beata Hlavenková, která je jako spoluproducentka podepsána zhruba pod polovinou skladeb.
Zapojila se třeba i v "Zítra přijdu včas", jejíž slova Artway (jako ve dvou dalších případech) napsal spolu s Natálií Schejbalovou alias Tali. V náladotvorném syntetickém zvuku objevil svou další podobu, kterou může do budoucna rozvíjet.
Vyzdvihnout si zaslouží také textařská spolupráce s Patricií Kaňok Fuxovou ze skupiny Vesna: melancholicky houpavý song "Na vlnách" s hostující Markétou Irglovou, spíše folkové a intimní "Nebedálky" i moderně znějící "Barevné město" totiž patří k silným momentům nahrávky.
K těm nejemotivnějším se určitě řadí "Zavolej", v níž dává muzikant svému synovi bez patosu i přehnané tklivosti na srozuměnou, že i v dospělosti s ním může vždy počítat. A pak "Chrám", který napsal pro změnu pro svého - již bohužel zesnulého - otce. Také v tomto textu se vyhnul sebedojímání a naopak se zamýšlí nad tím, jak si i s odstupem času uchovat hezké vzpomínky na naše blízké.
Nejpříjemnějším překvapením je pak to, že i při značné rozmanitosti dvanácti kousků a jednoho bonusu (akustické podoby "Zavolej") působí deska "Trhám mraky" kompaktně a dává jako celek smysl. Do uší bije jen jediný úlet "Za Staromákem", v němž se Thom ve tvůrčím spojení se Štěpánem Urbanem (který navíc hostuje v titulní písni) pokouší šokovat dynamickými zvraty. Neotesaný styl zpěvu ale jeho hlasu moc nesvědčí.
Celkový dojem je však jasný: přechod od angličtiny k mateřštině, které se přitom podle vlastních slov dlouho bál, se Thomu Artwayovi povedl. Nejenže pochopil, že z hlediska sdělení je pro české posluchače důležité zpívat česky, ale navíc tento krok zvládl učinit tak, aniž by ztratil svoje přednosti. ]]>
55.00%
60.00%
Komentáře